Konvenční měna 260 let od zavedení
Většina evropských panovníků při nástupu na trůn obvykle slibovala, že bude dbát o pevnou a stabilní měnu, že nepřipustí zlehčování a znehodnocování vydávané mince.
Obvyklým tématem byl na druhou stranu boj proti přílivu cizí nehodnotné mince do země. Ale těžko hledat panovníka, kterému by se to povedlo...
Někteří vladaři po zahájení ražby nové mince nějaký čas, zejména pokud měli k dispozici dostatečně bohaté zdroje jako např. stříbrné doly, skutečně drželi obsah stříbra v minci tak, jak bylo stanoveno v mincovních řádech či podobných nařízeních o minci. Jakmile však potřebovali peníze (většinou na válečné výdaje), pak bez ohledu na své sliby a předsevzetí nikdy neváhali minci zlehčit a znehodnotit. Zmatek a nepřehlednost měnových poměrů v římsko-německé říši byly umocňovány tím, že každý panovník (držitel mincovního regálu) si na svém území vydával mince tak, jak to považoval pro svoji zemi a hlavně pro sebe za nejvýhodnější.
Pokus zavést pro střední Evropu v mincovnictví jednotný systém zaznamenáváme například na počátku druhé poloviny 16. století. Tehdy chtěl císař Ferdinand I. (1526-1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový říšský mincovní řád byl nejprve uveden do života v rakouských zemích (1560) a o rok později byl přijat i pro všechny země Koruny české. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcarů). Tento měnový systém sjednocoval mincovnictví všech habsburských zemí mimo uherské království. Zhruba po deseti letech však tento projekt ztroskotal. Například země Koruny české se vrátily zpět k původní tolarové měně v roce 1573. A tak potom následovalo velmi dlouhé období, v němž stálé kolísání hodnoty stříbrných a zlatých mincí, ražba nejrůznějších druhů drobných mincí, jejichž hodnota málokdy odpovídala jejímu označení na minci, byly jevy, které nepříznivě ovlivňovaly hospodářskou situaci v zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.
NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (7) Hory na bankovkách
Vedle významných osobností se na bankovkách ponejvíce setkáváme s přírodními motivy.
V předchozích dílech jsme probrali už nespočet osobností. Od politiků, vědců, umělců až po křesťanské světce. Velice vděčným námětem jsou i významné hory. Tento fenomén se nevyhl ani našim bankovkám. Už na československé pětitisícikoruně z roku 1920 můžeme spatřit památnou horu Říp. Na kterých dalších papírových platidlech nalezneme slavné hory, se podíváme na následujících stránkách.
Mount Everest
Mount Everest neboli Čomolungma (Matka hor) se nachází v pohoří Himaláje na pomezí Čínské provincie Tibet a Nepálu. Se svými 8848 m n. m je nejvyšší horou světa. Název získala na památku slavného britského geodeta George Everesta, který se v 19. století zasloužil o její průzkum. Až do roku 1852 nesla označení Peak XV. Jen málo kdo ví, že Mount Everest je sice nejvyšší, ale na Zemi i přesto existují hory ještě vyšší. Pakliže bychom totiž výšku neměřili od hladiny moře, ale od úpatí až po samotný vrchol, předstihla by Mount Everest havajská sopka Mauna Kea, která se tyčí do výše 4205 m n. m. Pokud k ní připočítáme výšku od úpatí, které se nachází na mořském dně, zjistíme, že Mauna Kea je vysoká více než 10 058 m.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2017.