Poklad v Kašperských horách
Kašperské Hory, 17.5.2009 - Náměstí v Kašperských Horách na Šumavě ukrývalo numismatický poklad.
Okolo tří a půl tisíc mincí, které pochází ze 17. století, našli archeologové, když prozkoumávali v jihozápadní části náměstí bývalou hornickou šachtu. Našly se mince různých ražeb z období třicetileté války.
Nalezli je pracovníci českokrumlovské firmy Archaia Jih, která výzkumné práce v Kašperských Horách provádí.
Mince našli dělníci zhruba 40 centimetrů pod zemí, byly uloženy v keramickém hrnci s dřevenou pokličkou u základů historického objektu masných krámů. Stříbrňáky dohromady váží okolo pěti kilogramů.
Jak potvrdil Jiří Orna ze Západočeského muzea v Plzni, poklad patří mezi skutečně výjimečné.
Nikdo si zatím netroufá odhadnout, jakou hodnotu bude nález mít. Cenu pokladu určí až odborné expertízy, které několik týdnů potrvají. Mince jsou zatím v rukou odborníků z klatovského muzea kteří je čistí a třídí.
Levantský tolar Chlouba každé Habešanky
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření.
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření, a s čím se u většiny obyvatelek měst setkáváme dosud. Většina z nich má kolem hrdla, na zdobné šňůrce či vkomponované do masivního šperku alespoň jeden levantský tolar s portrétem Marie Terezie. To, co je pro nás zajímavou historickou kuriozitou, je pro ně součástí historie etiopského císařství, projevem tradičního přístupu ke zpracování a držbě stříbra a v neposlední řadě projevem sounáležitosti k vlastní rodině a její víře v ochrannou moc šperku.
Samotná obliba této mince, poprvé ražené v roce 1780, a určené pro Arábii a severovýchodní Afriku, souvisí s dvěma jejími charakteristickými znaky, které se v daném geografickém prostředí nesmírně cení. V první řadě je to velikost, dobrá ražba a ryzost, k nimž přistupuje i skutečnost, že mince má nápis na hraně a nedá se šidit okrájením, a tím druhým znakem je fenomén portrétu, který má v daném prostředí neobvyklou vypovídací hodnotu. Zobrazuje totiž profil panovnice s dobře vyvinutou hrudí, což v arabské společnosti vedlo k láskyplnému označení této mince jako „tučná paní“ a obchodníci jí začali dávat přednost před mincemi vlastních vladařů, a také byla srozumitelná všem etnikům na severovýchodě Afriky, pro které byl portrét panovnice symbolem dobře živené a plodné matky. Mimořádný efekt měla tato symbolika v chudé Etiopii, kde se jednak cenil titul panovníka – císaře, dále zpracování stříbra a v neposlední řadě i postavení matky – rodičky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU