2002 - Proof - Zdislava z Lemberka

Mince se vydává ve dvojím provedení ražby. V klasickém běžném provedení a ve zvláštním špičkovém provedení (tzv. proof) pro náročné sběratele numismatiky. Obě mince se od sebe liší v povrchové úpravě a v provedení hrany. U běžné kvality je mincovní pole i reliéf leštěn stejně, u mincí proof je mincovní pole vyleštěno do vysokého lesku a reliéf je matován. Hrana u běžné kvality mince je vroubkovaná, u špičkové je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *".

Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hrubá hmotnost mincí je 13 g, průměr 31 mm a síla 2,30 mm. Stejně jako u každé ražby stříbrných mincí jsou i zde povoleny odchylky v průměru 0,1 mm, v síle 0,15 mm, v hmotnosti nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra nahoru 1%.

Na lícní straně mince je umělecké seskupení stylizovaných heraldických zvířat z velkého státního znaku. Seskupení má tvar na vrchol postaveného čtverce. Český lev je nahoře a dole, moravská orlice vpravo a slezská orlice vlevo. Označení státu "ČESKÁ REPUBLIKA" je v neuzavřeném opisu při horním okraji dvousetkoruny, označení nominální hodnoty mince "200 Kč" je pod uskupením heraldických zvířat. Na rubové straně je hlavním vyobrazením postava sv. Zdislavy pečující o nemocného. Na pozadí postavy je stylizované srdce složené z drobných ornamentů připomínajících vitráže gotických oken. V levé části nahoře jsou do pozadí zakomponovány iniciály autora návrhu, akademického sochaře Michala Vitanovského, spojené rovněž do tvaru stylizovaného srdce. Text "SV. ZDISLAVA Z LEMBERKA . 1252 . 2002" je v neuzavřeném opisu při spodním okraji dvousetkoruny. Minci razila Bižuterie Česká mincovna a.s., a. s. v Jablonci nad Nisou. Její značka je umístěna na lícní straně dvousetkoruny vpravo od seskupení heraldických zvířat.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu tištěná na polokartonu krémové barvy. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Pro běžné i proofové mince je vydána společná karta.

Zdislava z Lemberka

Narodila se na Českomoravské vysočině v Křížanově u nynějšího Žďáru nad Sázavou. Přesné datum jejího narození není známo, ale podle různých dochovaných zpráv a antropologického průzkumu kosterních pozůstatků se předpokládá, že to bylo v letech 1220 až 1225.

Pocházela ze značně zámožné, vzdělané a velmi zbožné rodiny. Zdislavin otec , pan Přibyslav z Křížanova zastával význačné úřady na Moravě (purkrabí v Brně, později kastelán na hradě Veveří) a vlastnil rozsáhlá území v oblasti Českomoravské vysočiny. Byl nakloněn klášterům a zvláště si oblíbil řády cisterciácký a minoritský, které bohatě podporoval. Zemřel v únoru 1251. Matka Zdislavy, paní Sibyla, přišla do Čech jako dvorní dáma Kunhuty, nevěsty budoucího krále Václava I. Původem byla ze Středomoří, nejčastěji se uvádí Sicílie, případně Řecko. Byla to na tehdejší dobu velmi vzdělaná a zbožná žena. Společně se svým manželem věnovala značnou přízeň klášterům, zvláště žďárskému, kterého byla spoluzakladatelkou a kde byla po smrti roku 1262 pochována.

Dětství a mládí Zdislava prožila v klidném rodinném prostředí na otcově hradě Křížanově a s největší pravděpodobností i v Brně, ve společnosti čtyř mladších sourozenců. Všechny děti byly podle kronikářských zápisů vychovány v úctě k řeholnímu a kněžskému stavu. Nejvíce se tato výchova dotkla Zdislavy. Značně mladá (podle různých pramenů mezi 16. až 20. rokem) se provdala za pana Havla na Jablonném z rodu Markvarticů, předního pobočníka Přemyslovců. Havel vystavěl nový hrad Lowenberk - Lemberk a roku 1241 přijal nový přídomek z Lemberka. Právě na tento hrad se Zdislava po svatbě připisované k roku 1241 přestěhovala již jako paní z Lemberka.

Zdislava byla poměrně chatrného zdraví, přesto byla neobyčejně pracovitá a obětavá manželka a matka čtyř dětí. Podle tehdejších měřítek se jako bohatá hradní paní více než příkladně starala o chod na hradě, ale i o hospodářskou čeleď. Zemřela mladá ve věku 30 až 33 let 1. ledna 1252. Je to jediné skutečně známé datum v jejím životě. Za bezprostřední příčinu smrti se v některých pramenech udává pokročilá plicní choroba nebo špatný zdravotní stav po porodu posledního dítěte.

Hlavní význam Zdislavy spočívá v tom, že po vzoru Anežky Přemyslovny založila špitál a oddaně sloužila nemocným a chudým. Není bez zajímavosti, že její manžel se účastnil na výstavbě Anežského kláštera v Praze Na Františku a obě ženy, Anežka a Zdislava, se osobně znaly. Společně s manželem založila v Jablonném chrám sv. Vavřince a klášter pro dominikány. Tento řád s apoštolským zaměřením si sama tak oblíbila, že do něj vstoupila jako laická spolupracovnice, tj. nevstoupila do kláštera jako řeholnice, ale nadále zůstala s manželem a věnovala se rodině.

Po Zdislavině smrti zvěsti o její dobročinnosti postupem doby narůstaly, včetně zpráv o zázracích kolem jejího hrobu. Růst jejího kultu vyústil v roce 1907 v blahořečení a v roce 1995 prohlásil papež Jan Pavel II. Zdislavu za svatou. Svatá Zdislava se logicky ke svému způsobu života stala patronkou manželství a rodiny.

Prameny :

ČNB , sekce peněžní a platebního styku
Zdeněk Kalista: Blahoslavená Zdislava z Lemberka
Václav Ryneš - Ambrož M. Svatoš: K počátkům náboženské úcty bl. Zdislavy
Ambrož Svatoš: Paní Zdislava
F. Em. Soukup. O.P: Blahoslavená Zdislava Berkovna
Sborník ke svatořečení paní Zdislavy z Lemberka - 1995
Beletrie - Alena Vrbová: V erbu lvice - (kniha zfilmována, historické události volně upraveny pro větší akčnost filmu)

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

KLASIFIKACE METALICKÝCH

oblastí bankovek [výběr]

Na začátku našeho rozkladu bude asi dobré připomenout si základní charakteristiku významných ochranných prvků bankovek, mající tzv. metalický charakter. Ten je dán procentním zastoupením kovů, z nichž nejvíce častým je hliníková a bronzová folie.

Pokud se zmíníme obecně o holografii, je potřeba jako první poznámka, že hologram (=holografie) se rozděluje na hologram ražený a hologram klasický. Ražený hologram představuje skutečná kovová folie, která postrádá plasticitu. Klasický hologram využívá odraženého světla jednak pro změnu barevné škály při pohledu na jeho povrch pod různým úhlem a současně umožňuje detekovat plasticitu v šíři dvou až tří vrstev. Ty nemusí být viditelné současně. Nesprávná je úvaha, že takto charakterizovaný klasický hologram je v podstatě kinegram. Také v literatuře se často setkáváme s tvrzením, že kinegram díky nevhodnému popisu může budit dojem, že se jedná v podstatě o hologram. Takovou chybu je možné nalézt i na oficiálních stránkách některých národních bank. Rovněž zmínka o možnosti hologram (obecně) prosvítit není pravdivá.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.

Hrst drobných může být jistota... Na návštěvě v Keni

Poslední keňské šilinky již tradičně utrácím v Nairobi několik hodin před odletem na místním tržišti poblíž hotelu Holiday Inn.

Již v okamžiku nákupu vím, že mám u sebe poslední peníze (dolarové bankovky jsou v jiné peněžence a jsou určeny na cestu na letiště a pobyt v tranzitu), kufr je již plný místních nezbytností jako je glazovaná keramika, knihy, košíky, skvělá keňská káva a čaj, a tak ten nákup je v podstatě jen rituální. Svírám v ruce hrst drobných a jsem si jistá, že za ně koupím něco úžasného. Tentokrát to však bylo složitější, drobných mincí je v Keni koncem roku 2012 nedostatek.

Pr vní vlastní mince v ydala Keňská republika v roce 1966 a byly v hodnotách 5, 10, 25 a 50 centů, další hodnoty pak byly 1 a 2 keňské šilinky. V roce 1973 a 1985 k této základní řadě přibyly dvě ražby mince v hodnotě 5 šilinků, v roce 1994 přibyla oblíbená 10šilinková mince a v roce 1998 se konečně objevila mince v hodnotě 20 šilinků.
Bez ohledu na rok ražby se dají všechny keňské mince poměrně dobře datovat i při zběžném pohledu, identif ikačním klíčem je portrét keňských prezidentů. Mezi lety 1967 až 1978 je zdobil por trét prvního prezidenta Keňské republiky Jomo Kenyatty. Na ražbě v letech 1980 se objevila ražba s por trétem Daniela arapa Moie a z různých důvodů se mince s jeho portrétem razily až do roku 2005, kdy se keňská národní banka vrátila k původnímu portrétu Kenyatty na nově ražených mincích v hodnotách 50 centů, 1, 5, 10 a 20 šilinků. Star ý typ 25 šilinku již nebyl ražen.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013