1994 - b.k. - Katedrála sv. Víta

650. výročí založení pražského arcibiskupství a položení základního kamene ke Katedrále sv. Víta

Ať chceme či nechceme, odkaz nejslavnějšího českého krále a jednoho z nejvýznamnějších evropských panovníků Karla IV. se neustále promítá i do naší současnosti. Jednou z velmi významných událostí z doby jeho vlády byla založení pražského arcibiskupství. Není úkolem této publikace hodnotit význam povýšení pražského arcibiskupství na arcibiskupství z hlediska organizace církve a vztahů mezi církví a státem. Skutečností však je, že Praha jako sídelní město arcibiskupa dále nabyla na národním i evropském významu. Karel IV. tak korunoval úspěchem snahy svých přemyslovských předků, kterým poněkud vadila závislost české církve na německých hodnostářích.

Bude asi vhodné připomenout, že prvním českým arcibiskupem se stal Arnošt z Pardubic, blízký přítel a rádce Karla IV., od jehož úmrtí uplynulo v roce vydání mince 630 let. Zevním výrazem z hlediska státu i církve významného aktu se měla stát stavba mohutné katedrály na Pražském hradě, budoucího duchovního stánku hlavy české církve. Jejím prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu a po jeho smrti padla šťastná Karlova volba na mladého stavitele a sochaře Petra Parléře, který se velmi významně zapsal do dějin pražské architektury nejen stavbou zmíněné katedrály (jeho význam připomněla pamětní mince vydaná v roce 1979). Umístěním hrobek českých panovníků a církevních hodnostářů do katedrály z ní Karel IV. učinil národní památník. Výběru obou témat pro vydání společné pamětní mince se proto nelze divit.

Soutěž byla vyhodnocena v listopadu 1993. Byla obeslána 26 podáními. Komise při posuzování konstatovala dobrou úroveň soutěže, o čemž svědčí i poměrně velké množství udělených odměn. Do třetího kola soutěže postoupily tři návrhy aspirující na udělení cen a na doporučení k realizaci. K obojímu, - udělení I. ceny i doporučení k realizaci – byl vybrán návrh č. 18 především pro „myšlenkovou jasnost a plastickou jadrnost kompozice užitých symbolů“.

Po otevření obálek komise konstatovala, že autorkou návrhu je Jarmila Truhlíková – Spěváková a že autory návrhů, které obdržely II. a III. cenu, jsou Vladimír Oppl a Ladislav Kozák. Jak vyplývá z citace zápisu, návrh Jarmily Truhlíkové – Spěvákové dostal před dalšími dvěma návrhy přednost především pro svou jednoduchost a srozumitelnost. Zvítězil šťastnější nápad, který více vyjadřuje monumentálnost zobrazeného skvostu, neboť i oba další ocenění medailéři použili na svých návrzích podobné prvky jako autorka vítězného návrhu. Jejich výsledky však nebyly tak přesvědčivé.

S výběrem komise vyslovili svůj souhlas i zástupci arcibiskupství, kteří se jednání zúčastnili s hlasem poradním. Autorka zřejmě podvědomě dala kompozicí návrhu mince najevo, že pro český národ jsou štíhlé věže katedrály tyčící se nad Prahou jako symbol dominující a že výročí položení základního kamene katedrály má do určité míry přednost před výročím vzniku církevního úřadu. Oba prvky však nelze, zejména v souvislosti s dobou Karla IV., v žádném případě pojímat izolovaně. Spory o vlastnictví katedrály byly ještě daleko a nikoho v době posuzování návrhů nenapadlo, jak bude celý problém později medializován a politizován. Autorka návrhu se svým pověstným citem pro detail dokázala zachytit i bohatost gotických ozdob pro pražskou katedrálu typických. Není bez zajímavosti, že tato pamětní mince patří i mezi obchodně nejúspěšnější a že je vyhledávána zejména ve špičkové kvalitě.

Mince byla ražena ve Vídni a podle vyjádření medailérů vídeňské mincovny patřila mezi ty zajímavější, na nichž se pracuje dobře. Byla vydána do oběhu 20. 4. 1994.

Katedrála sv. Víta

Roku 1344 Karel IV., tehdy ještě kralevic a markrabě moravský, pokládá s dlouholetým přítelem, Arnoštem z Pardubic, a se svým otcem, Janem Lucemburským, základní kámen katedrále sv. Víta v souvislosti povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Hlavními architekty byli Matyáš z Arrasu a později Petr Parléř. Je to trojlodní katedrála s příčnou lodí, ochozem a věncem kaplí. Nejvýznamější z nich je kaple sv. Václava postavená nad jeho hrobem. Velká neboli zvonová věž 99,5 metrů vysoká byla založena Parléřem, avšak dokončena až roku 1554 a roku 1770 opatřena barokní bání. Západní část, průčelí s osmdesátimetrovými věžemi, byla přistavěna v 19. a 20. století podle projektu Josefa Mockera. Po jeho smrti (1899) převzal vedení Josip Plečnik. V září 1929 byla dokončena dostavba katedrály u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava. Mimo jiné slouží jako pokladnice českých korunovačních klenotů, mauzoleum králů a galerie jejich sochařských a malířských portrétů.

Obraz vytvořený podle plánů Josefa Krannera dokazuje, jak citlivě první stavitel jednoty vnímal výjimečnost Parléřova díla. Velkou jižní věž chápal jako jedinou dominantu dómu, kterou chtěl zachovat i po přístavbě. Proto trojlodí pojal bez západních věží.

Návrh Josefa Mockera. Plány uznávaného stavitele zavrhli po jeho smrti konzervativci.
(Oba snímky - repro z knihy Katedrála sv.Víta v Praze, Academia Praha 1994)

Prameny :
ČNB, sekce peněžní a platebního styku,
cs.wikipedia.org

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Ze světa kovových známek (14) Školské známky a žetony

Převážně kovové známky, jež byly v minulosti užívány žáky škol nebo byly vydány školami či podpůrnými školskými dobročinnými spolky, možno rozdělit dle funkce na čtyři kategorie.

Známky, které zprostředkovávaly žákům potravinovou pomoc, ražby vydané jako učební pomůcky, školní pracovní známky a ostatní ražby.

Snaha zajistit žákům z chudých rodin alespoň jedno teplé jídlo denně, a to zejména v dobách přechodného nedostatku potravin za války či době po ní následující, vedla již ve druhé polovině XIX. století k zakládání podpůrných školských organizací. Některé školy nebo svépomocné spolky organizovaly výdej polévek a dalších jídel prostřednictvím kovových známek. Patrně nejstarším a zároveň i neznámějším zástupcem této kategorie je známka mladoboleslavského Spolku pro podporu studujících založeného 13. března 1868 (obr. 1). Podpora byla poskytována studentům gymnasia a řemeslnické školy, od roku 1876 také žákům měšťanské školy, později i mladoboleslavské reálky. Podmínkou získání podpory byl dobrý prospěch a vzorné chování. Obědy byly studentům poskytovány od roku 1871, není ale známo, zda k evidenci byly užívané již v té době známky s nominální hodnotou studentský oběd. Podobné známky vydal Podpůrný gymnasijní spolek ve Vrchlabí (obr. 2), Státní reálné gymnasium v Náchodě (obr. 3), České gymnasium v Plzni (obr. 4), charitativní charakter měla dozajista i známka na polévku obecné školy v Bynově na Děčínsku (obr. 5). Bezplatné teplé jídlo poskytoval studentům a žákům v Plzni Spolek pro stravování chudé školní mládeže, od roku 1891 součást Spolku obecná kuchyně v Plzni. Půl litru polévky a chléb byly potřebným žákům vydávány za lístky, které vybraní žáci obdrželi od třídního učitele1. Českým sběratelům dobře známé kovové známky Obecné kuchyně v Plzni se prodávaly výhradně dospělým strávníkům.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013

JAK SE DĚLÁ MINCOVNA (24) Ražba kilové pamětní medaile z drahých kovů

Při cestách do zahraničí, zejména na světových mincovních veletrzích v Basileji a v Berlíně, jsme se seznamovali s novinkami, kterými se snažili naši kolegové překvapit.

Razili nejen pro své domácí sběratele, ale především pro obrovský mezinárodní trh, ve kterém figurují miliardové sumy dolarů ve zlatých ražbách. Je to globální byznys, kterého se účastní nejsilnější světoví hráči v obchodování se zlatem. Slitky ve formě cihel jsou zajímavým artiklem od 1000 gramů a výše.

Zlaté cihly v trezorech bank mají hmotnost 12 440 gramů (400 Oz). Jedná se o velmi silnou mezinárodní loby, kde mincovny nemají své místo. Jedna je však výjimkou. Vídeňská mincovna zde zastupuje Rakouskou centrální banku, neboť spravuje státní zlaté rezervy. Pohyby zlata se tady počítají v řádech tun. Zde jsem také poprvé uviděl, jak vypadá masová ražba zlatých mincí. Naše dosavadní ražby v maximální hmotnosti 31,1 gramů (1 Oz) odpovídaly technickým možnostem medailových lisů, jedná se hlavně o tonáž a zdvih. Neměli jsme ani otestovaný trh, jak by reagoval, kdyby se objevil produkt, který by se prodával v řádu stovek tisíc korun. Dosavadní jednouncové mince ČNB, nebo naše medaile stejné hmotnosti, se prodávaly za cenu do 50 000 Kč za kus. To jsme považovali za limitní, co je český zákazník ochoten za pamětní ražby zaplatit. Na druhé straně jsme viděli, že máme zákazníky, kteří u nás nakupují veškeré ražené zlato emitované centrální bankou a náš emisní plán ražeb v tomto kovu si rezervují na celý rok dopředu.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.