1996 - Proof - Deburau

Při příležitosti 200. výročí narození francouzkého mima českého původu Jean-Baptisty Gasparda Deburau, vydává Česká národní banka do oběhu dne 12.června 1996 200 Kč pamětní minci. Při zachování stejného obrazu se mince vydává ve dvojím provedení ražby. V klasickém běžném a ve zvláštním špičkovém provedení, tzv. proof. Mince proof kvality se od běžné mince liší v povrchové úpravě. Zatímco u běžné kvality je mincovní pole i reliéf leštěn stejně, u mincí proof je mincovní pole vyleštěno do vysokého lesku a reliéf je matován. Rozdílná je i hrana mincí, u běžné kvality je vroubkovaná, u kvality proof je hladká.

Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny obsahující 900 dílů stříbra a l00 dílů mědi.Hrubá hmotnost mincí je 13 g, průměr 31 mm a síla 2,5 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto povoleny odchylky nahoru i dolu u obou provedení stejně. V hmotnosti to je 0,13 g, v průměru 0,1 mm, v síle 0,1 mm a v obsahu stříbra 0,5 %.

Dominantou lícní strany je velký státní znak České republiky umístěný blíže levému okraji mince. Název státu "ČESKÁ REPUBLIKA" je v neuzavřeném opisu při horním okraji mince. Nominální hodnota mince 200 Kč je umístěna pod dolní částí státního znaku. Ústředním motivem rubové strany je postava sedícího mima s růži v pravé ruce a pohledem obráceným na motýla u pravého horního okraje mince. Text "JEAN-BAPTISTE GASPARD DEBURAU" a letopočet "1796 a 1996" je umístěn v opisu při okraji mince. Iniciála autora návrhu mince, akademického sochaře Jiřího Harcuby "H" je zakomponována při okraji mince na levé straně u ruky s růží. Ražbu provedla Česká mincovna a.s. v Jablonci nad Nisou, jejíž značka je umístěna na lícní straně mince vpravo vedle státního znaku.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu ve světlekrémové barvě. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Pro běžné i proofové mince je samostatná karta.

200. výročí narození Jean – Baptista Gasparda Deburaua

Osudy vynikajícího mima českého původu jsou velmi působivě popsány v knize Františka Kožíka „Největší z pierotů“. Bývá zcela logicky připomínán v souvislosti s historií české pantomimy. Hned po něm bývá řeč o Ladislavu Fialkovi, legendě Lanterny magiky a pražského divadla Na zábradlí. Boris Hybner, jedna z významných osobností současné české pantomimy, se dnes 18. října 1995 účastnil jako odborný poradce zasedání Komise pro posuzování návrhů na české peníze. Soutěž byla obeslána poněkud menším počtem návrhů než návrhy na předcházející dvě mince. Příčinou byla pravděpodobně větší obtížnost tématu a snad i rychlý sled několika soutěží za sebou, který časově více zaneprázdněným výtvarníkům nedovolil přeložit návrhy ve všech z nich.

Z předložených 23 návrhů komise vybrala do třetího kola hodnocení pět. Po delší diskuzi však dospěla k názoru, že žádnému z těchto pěti návrhů nelze udělit některou z cen, a rozhodla se vyzvat autory k dokončení návrhů v užší soutěži. Vedla připomínek k řešení písma nebo některých dalších detailů v souvislosti se státním znakem bylo nutno respektovat především námitky odborného poradce. Ten měl u několika návrhů výhrady např. ke kostýmu, u jiných zase k nic neříkajícím gestům znázorněných postav.

Do užší soutěže byli vyzváni: Jarmila Truhlíková – Spěváková, Daniela Kartáková, Jiří Harcuba, Vladimír Oppl a Miroslav Spousta. K dalšímu jednání se komise sešla 15. listopadu 1995. Členové komise konstatovali, že až na Jiřího Harcubu a Danielu Kartákovou žádný z významných výtvarníků přes snahu respektovat připomínky komise z minulého jednání výrazně nepřesáhl kvalitu předcházejícího návrhu. Komise se rozhodla udělit I. cenu návrhu Jiřího Harcuby, který vznesené připomínky realizoval nejkonkrétněji a zadanému námětu se nejvíce přiblížil. Současně doručila tento návrh k realizaci. Návrh Daniely Kartákové, u něhož byl zřetelný kvalitativní posun ve smyslu vznesených připomínek, byla udělena II. cena.

Návrh J. Harcuby byl bankovní radou akceptován, v jablonecké mincovně byl bez větších problémů realizován a mince byly do oběhu vydány dne 12. 6. 1996.

Prameny:
ČNB sekce peněžní a platebního styku

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Ze světa kovových známek (6) Telefonní známky

První známky do telefonních automatů byly u nás zavedeny některými pražskými hotely a restauracemi patrně již v době mezi válkami1.

(Obr. 1 2, Obr. 2) V tomto období se do veřejných telefonních stanic užívaly jednokorunové mince vzor 1922 (Ø 25 mm, 6,66 g). Podle metrologických údajů shodných s prvorepublikovou jednokorunovou mincí lze usuzovat na telefonní známky u ražeb, kde to není z legendy ani obrazu zřejmé. (Obr. 3, 4)

Některé privátní telefonní známky se lišily průměrem i hmotností od soudobých mincí. Užití telefonního automatu tak bylo omezeno na držitele zvláštních známek, vydávaných provozovatelem telefonního automatu, zpravidla hotelem. Průměry těchto známek byly 27 a 29 mm. (Obr. 5)
Zvláštní známky do veřejných automatů vznikly až na počátku čtyřicátých let v období Protektorátu Čechy a Morava. Okolnosti vzniku protektorátních telefonních známek byly dostatečně popsány v literatuře, odkazuji tak na práci Likovský-Štemberg-Šůla (1997). Zde bych pouze uvedl, že výrobcem telefonních známek pro Telefonní automatovou akciovou společnost (TAAS) byla ražebna Vladimír Podivín Praha. Známky měly kompenzovat nedostatek jednokorunových mincí vzor 1922 tezaurovaných obyvatelstvem do doby, než budou vyražené v dostatečném množství protektorátní jednokorunové mince. Dvojjazyčné českoněmecké známky byly ražené ve čtyřech značených emisích v celkovém nákladu 1 100 000 a jejich platnost byla ukončena na jaře 1944. Od ledna 1944 je v upravených automatech nahradily zinkové protektorátní jednokorunové mince. (Obr. 6)

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012

Jan Žižka Vojevůdce očima medailéra

Posledních dvacet let můžeme sledovat zvláštní vztah naší společnosti k osobnosti Jana Žižky z Trocnova. Ateistická většina dnes Jana Žižku vcelku lhostejně míjí jako archiválii, která nemá dnešním lidem co říci.

Jen katoličtí konzervativci mají pořád jasno. Byl to lapka, zločinec, kacířa ničitel kulturních hodnot. Jeho památce v nedávné minulosti velmi uškodila glorifikace ze strany našich marxistických teoretiků. Ti z něj, pro své propagační účely, vyrobili vůdce revolučních mas, bojovníka proti církvi, svého historického předchůdce.

Ke katolickému soudu dodávám, že Žižkova krutost se rovnala krutosti jeho protivníků a obojí odpovídalo charakteru středověkého válčení. Ke komunistické interpretaci husitského hnutí poznamenávám, že husité byli skuteční boží bojovníci a Žižka sám byl neochvějně věřící křesťan, který by s ateisty neztratil ani slovo.

Vzhledem k tomu, že mluvíme o člověku 15. století, mohli bychom už dnes právem očekávat v hodnocení tohoto velkého husitského hejtmana nějaký konsensus. Ani podstatně větší národy si nedopřávají přepych obcházet největšího vojevůdce sv ých vlastních dějin. Jde však o osobnost, která polarizovala českou společnost již za svého života a od počátku vzbuzovala buď lásku, nebo nenávist. Obě strany si v ybíraly z Žižkova životopisu, ostatně dosti kusého, jen to, co se jim hodilo. Připomeňme si tedy několik detailů, které nám ho mohou přiblížit bez apriorních ideových soudů.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012