200 Kč 200. Výročí narození Pavla Josefa Šafaříka

Mince se vydávají při zachování stejného obrazu ve dvojím provedení ražby . V klasickém běžném provedení a ve zvláštním špičkovém provedení tzv. proof. Mince kvality proof se od běžné mince liší v povrchové úpravě. Zatímco u běžné kvality je mincovní pole i reliéf leštěn stejně, u mincí proof je mincovní pole vyleštěno do vysokého lesku a reliéf je matován.
Obě mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hrubá hmotnost mincí je 13 g, průměr 31 mm a síle 2,25 mm. Obdobně jako u každé jiné ražby mincí jsou i u těchto povoleny odchylky nahoru i dolu u obou provedení stejně. U hmotnosti se jedná o 0,13 g , u průměru je to 0,1 mm , v síle 0,l5 mm a v obsahu stříbra 0,5 % . Hrana mincí je u obou provedení rozdílná. U běžného je vroubkovaná, u mincí proof je hladká.
Obrazové řešení je zcela nové, moderní. Na lícní straně dominuje stylizovaný velký státní znak České republiky. Název státu "ČESKÁ REPUBLIKA" je v neuzavřeném opisu nad státním znakem. Ve dvou řádcích pod státním znakem je umístěno označení nominální hodnoty 200 Kč a ročník ražby 1995. Mezi písmenem "Č" ve slově Česká a drápy slezské orlice ve státním znaku České republiky je umístěna značka mincovny, , která dvousetkorunu razila. Ústředním motivem rubové strany je stylizovaný portrét Pavla Josefa Šafaříka v netradičním řešení v tříčtvrtečním profilu. Razantní,expresivně emotivní modelace hlavy P.J. Šafaříka, ve fyziognomii inspirovaná dobovými vyobrazeními tohoto vědce a básníka, přesahuje dokumentaristicky popisné interpretování jeho zjevu a tak jej přibližuje představě našich současníků. Nad portrétem je v neuzavřeném opisu jméno " PAVEL JOSEF ŠAFAŘÍK " a pod portrétem je umístěn letopočet " 1795 - 1995 " rovněž v neuzavřeném kruhu. Autorem návrhu mince je magistr umění Petr Horák. Iniciály jeho jména "PH" jsou umístěny při pravé straně portrétu. Mince byla ražena v České mincovně v Jablonci nad Nisou.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu v barvě tmavě béžové. Mince jsou zobrazeny stříbrně s plastickým reliéfem, provedení je technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině.

200. výročí narození Pavla Josefa Šafaříka

Pamětní mince 200. výročí narození Pavla Josefa Šafaříka byla zařazena v posledním federálním plánu emise pamětních mincí jako slovenské téma, neboť Šafařík se narodil 13. 5. 1795 v Kobeliaronu na Slovensku. Podstatnou část svého života však prožil v Praze a dlouhá léta také působil jako ředitel gymnázia v srbském Novém Sadu. Jeho literární, vědecké i společenské aktivity ovlivněné především Jungmannem a Palackým nepochybně přerostly rámec Slovenska. Nebyl proto důvod k tomu, aby pamětní mince k výročí jeho narození byla z emisního plánu vyřazena. Pamětní mince ke stejnému výročí byla vydána i na Slovensku.

Šafaříkův otec, evangelický kněz, měl zřejmě o budoucnosti svého syna jiné představy. Po studiích na evangelickém lyceu ve městě Kežmarok a na univerzitě v Jeně se měl Šafařík syn původně stát též knězem. Službu církvi však zaměnil za povolání učitele. V roce 1819 se stal ředitelem gymnázia v Srbsku. Dvě předcházející léta prožil v Bratislavě, kde se mj. seznámil s přáteli s Františkem Palackým. S ním i s dalšími českými a slovenskými obrozenci udržoval kontakty i z Nového Sadu. V roce 1833 se s výraznou morální i finanční podporou Palackého přestěhoval do Prahy, kde působil jako redaktor Světozoru a Časopisu českého muzea, později jako kustod i jako ředitel univerzitní knihovny. V pohnutém roce 1848 přednášel jako profesor nově zřízené katedry slovenské filologie na pražské univerzitě. Po roce se této funkce vzdal. Z jeho vědecké činnosti si připomeňme práce Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích, Slovanské starožitnosti a Slovanský národopis. Významná byla i jeho role ve sporech o pravost rukopisů. Zpočátku patřil mezi ty, kteří se zastávali autenticity Zelenohorského i Králodvorského rukopisu, později ale sám jejich pravost zpochybnil. Šafařík zemřel v Praze v roce 1861. Konec jeho života uplynul ve znamení těžké duševní choroby, která byla pravděpodobně i příčinou jeho sebevražedného pokusu v roce 1860. Z tehdejšího řetězového mostu skočil do Vltavy, byl však zachráněn a přežil.

Snad právě vědomí tragického konce vedlo autora vítězného návrhu na pamětní minci MgA. Petra Horáka, učitele Střední uměleckoprůmyslové školy v Jablonci nad Nisou, k výrazně expresivnímu pojetí Šafaříkova portrétu. Komise ocenila mimo skutečnost, že modelace inspirovaná dobovými vyobrazeními Šafaříka přesáhla dokumentaristicky popisnou interpretaci podoby a přibližuje ji představám současníků. Na návrhu zaujala i nezvyklá robustní stylizace heraldických zvířat na lícní straně. Horákův portrét Šafaříka je mimo dřívější práce J. Harcuby prvním pokusem prorazit s jiným než realistickým ztvárněním.

V soutěži, která byla obeslána 15 návrhy a byla vyhodnocena dne 22. Listopadu 1994, obdržel druhou cenu návrh Jiřího Harcuby. Jeden z mála portrétních profilů rovněž zaujme expresivní modelací typickou pro Harcubovy portrétní návrhy na mince z posledních let. Návrh však podle názoru některých členů komise nedosáhl úrovně portrétu Jána Botto nebo Jana Evangelisty Purkyně.             Třetí cenu obdržel návrh Jiřího Věnečka, který je z trojice oceněných návrhů nejrealističtější. Komise ocenila využití dobových prvků oblečení a snahu po vyvážené kompozici lícní i rubové strany.

Pamětní mince, které byly raženy v jablonecké mincovně, byly vydány do oběhu dne 26. 4. 1995.

Prameny :

ČNB , sekce peněžní a platebního styku

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Liberecké poukázky

Nouzová platidla v Sudetech

S koncem druhé světové války se v německém oběhu setkáváme s množstvím zatímních papírových platidel. Nejznámější jsou dnes bankovky po 20 RM vydané v dubnu 1945 Sächsische Staatsbank nebo tzv. Linecké poukázky 10, 50 a 100 RM pro filiálky Reichsbank v Linci, Salcburku a Štýrském Hradci. Příprava podobných platidel se však nevyhnula ani našemu území, kdy by pro oblast Sudet a dolního Slezska byly vydány tzv. liberecké, nebo někdy též Schörnerovy poukázky.

Po přijetí mnichovského diktátu v říjnu 1938 bylo Československo nuceno předat značnou část pohraničí ve prospěch Německa, Polska a Maďarska. Území podstoupené Německu bylo poté převážně začleněno do nově vzniklé Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland), která se jak známo, táhla od Českého lesa až po Slezsko na východě. Vzhledem k této geografické poloze byla rozdělena do tří vládních obvodů – Cheb se sídlem v Karlových Varech, Ústí nad Labem a Opavu, které se dále skládaly z venkovských a městských okresů. V čele každého obvodu stál vládní prezident, který podléhal úřadu říšského místodržitele, jehož post zastával až do konce války Konrad Henlein, který současně vykonával i funkci župního vedoucího NSDAP

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.

IDENTIT (=ANATOMIE) BANKOVEK Základní přehled (1)

S postupem rozvoje technologií, který je překotný a jen málo kdo stačí sledovat všechny směry vývoje, dochází také v bankovnictví k zásadním změnám v oblasti bankovního tisku.

Veškeré snahy jsou zaměřeny na potlačování možnosti vyrábět falsa a tím vydávat bankovky, které tuto možnost minimalizují, nebo téměř vylučují. Již dříve jsme se této problematice věnovali, především v příspěvku Sběratelství a studium bankovek a také v článku o verifikaci bankovek.

Zcela významná v oblasti anatomie bankovek je studie1, na které jsme měli možnost se podílet a která povyšuje notafilii vskutku na vědní, nikoliv pouze sběratelský, obor. (1Hans de Heij et al.; Designing Banknote Identity. DNB Occasional Studies Vol.10/No.4 (2014) 398 stran) Také z dílny IBNS byla v roce 2006 vydána studie o anatomii bankovek. Tato práce se věnovala topice nejvýznamnějších ochranných prvků na bankovkách. S vývojem technologií tisku bankovek se v literatuře objevuje termín identit bankovek. Lze jej vysvětlit jako anatomii bankovek poukazující na detaily, které jsou svým způsobem specifické a zásadně nemění základní anatomii totožných bankovek. Co má anatomie a identit bankovek společného je ta skutečnost, že dochází k jejich vývoji jak v čase, tak také ve formě. Lze se setkat proto s literaturou zabývající se bankovkami z pohledu anatomie a identitu pro oblast afrických zemí, zemí Jižní Ameriky, arabských států nebo zemí, které používají hebrejštinu, hindštinu či sinhálštinu.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2016.