200 Kč 600. výročí sestrojení Staroměstského orloje - b.k.

Dnem 17. března 2010 vydává Česká národní banka do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu k 600. výročí sestrojení významné pražské památky, Staroměstského orloje. Dvousetkoruna je ražena ze slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *“. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 31 mm, hmotnost 13 g a síla je 2,3 mm. Stejně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm. V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra odchylka nahoru 1%.

Hlavním tématem lícní strany jsou postavy čtyř apoštolů ze Staroměstského orloje umístěné ve čtvercovém výřezu. Mezi dvojicemi apoštolů je ztvárnění výzdoby posuvných dvířek ze Staroměstského orloje a nad postavami apoštolů se nachází vyobrazení sochy kohouta ze Staroměstského orloje. Po celém obvodu dvousetkoruny je stylizovaným písmem vypsán název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ se nalézá pod čtvercovým výřezem s postavami apoštolů. Značka České mincovny je umístěna za slovem „ČESKÁ“ v názvu státu. Na rubové straně dvousetkoruny se nachází hodinový stroj Staroměstského orloje, při jehož levém okraji je zobrazena lebka jako symbol pomíjivosti času. Po celém obvodu dvousetkoruny je opis „SESTROJENÍ STAROMĚSTSKÉHO ORLOJE“ a letopočty „1410 – 2010“. Nad písmenem „A“ ze slova „STAROMĚSTSKÉHO“ jsou umístěny iniciály autora dvousetkoruny, akademického sochaře Ivana Řeháka, které jsou tvořeny spojenými písmeny „IŘ“.

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu, zhotovená na polokartónu světle šedé barvy. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Karta pro obě provedení mince je společná

Staroměstský orloj

Jeden z nejznámějších a také nejstarších orlojů na světě se nachází na jižní stěně Staroměstské radnice v Praze. Na základě „Zprávy o orloji pražském“ Jana Táborského z Klokotské Hory byl za jeho autora dlouhou dobu označován hodinář Jan Růže, který byl v letech 1475 až 1497 orlojníkem konšelů Starého města pražského. Postupem času ale začaly o autorství orloje vyvstávat pochyby. Důvod k tomu poskytl zejména použitý typ astronomického ciferníku, který byl v době působení Jana Růže již zastaralý. Po dlouhých bádáních byl za autora orloje označen hodinář Mikuláš z Kadaně, který stroj sestrojil pravděpodobně podle návrhu matematika Jana Šindela. Upřesněn byl i letopočet vzniku stroje na rok 1410.

Staroměstský orloj je složen z astronomické části, kalendářového kola a pohyblivých figurek. Jednou z nejstarších součástí orloje je hodinový stroj a astronomický číselník. Patrně v 17. století byly přidány dřevěné sošky a figury apoštolů. V průběhu staletí byl stroj
mnohokrát poškozen a následně opravován. Od roku 1735 byl v kritickém stavu a pražský magistrát dokonce uvažoval o jeho prodeji. O záchranu se zasloužil astronom Antonín Strnad, pod jehož dohledem provedl opravu stroje v letech 1787 – 1791 hodinář Šimon Landesperger. Další velká oprava proběhla v letech 1865 až 1866, kdy orloj získal své další typické součásti – ozvučenou sošku kohouta a zejména novou kalendářní desku vyzdobenou obrazy od Josefa Mánesa. V posledních dnech 2. světové války byl těžce poškozen při požáru Staroměstské radnice a po velkém úsilí znovu uveden do chodu roku 1948. Stroj orloje se skládá ze čtyř součástí – stroje hlavního (nazývaného taktéž stroj jicí), zvonícího, bicího a kalendářního. Hlavní stroj je nejstarší součástí orloje, uvádí do pohybu ručičky na ciferníku a odemyká další tři stroje. Zvonící stroj upozorňuje zvoněním na odbíjení hodin, které provádí bicí stroj. Kalendářní stroj o půlnoci posunuje kalendář o den. Původně byl hlavní stroj poháněn vodorovným vahadlem, tzv. lihýřem, který měl zajišťovat udržení rovnoměrného chodu hodin. Lihýř byl však velmi nepřesný a roku 1866 byl proto nahrazen chronometrem Božkovy konstrukce s kompenzačním rtuťovým kyvadlem.

Základem astronomické části orloje je astroláb umístěný na černě orámovaném kruhu s barevným pozadím. Modrý kruh ve středu plochy znázorňuje Zemi a horní jasně modrá plocha pozadí ztvárňuje oblohu nad horizontem. Černá a červená plocha pak představují část oblohy pod horizontem. Zlaté římské číslice na okraji modrého kruhu tvoří ciferník 24 hodinového dne. Zahnuté zlaté čáry rozdělují modrou plochu ciferníku na 12 částí a označují tzv. planetární hodiny. Planetární hodina představuje jednu dvanáctinu času mezi východem a západem Slunce a proto se její délka v průběhu roku mění podle změny délky dne během roku. Astroláb poháněný hodinovým strojem zobrazuje aktuální polohu Slunce a Měsíce jak vůči obzoru, tak vůči zvířetníku. Uvnitř černě orámovaného kruhu leží mezikruží ztvárňující znamení zvěrokruhu. Na vnějším okraji hodin je černý ciferník se zlatými arabskými čísly ztvárněnými v gotické podobě, který se nazývá čtyřiadvacetník. Čísla ciferníku ukazují staročeský čas, který začíná při západu Slunce. Kolem kruhu zvěrohruhu obíhá zlaté Slunce, které ukazuje pozici Slunce na ekliptice.

Kalendářní deska s obrazy Josefa Mánesa znázorňuje alegorie měsíců, menší obrazy znázorňují znamení zvěrokruhu. Na jejím okraji se nachází kalendárium s církevními svátky. Poslední součástí orloje jsou mechanické figurky, které znázorňují 12 apoštolů. Jejich
současná podoba pochází z druhé poloviny 20. století od řezbáře Vojtěcha Suchardy. Se vznikem Staroměstského orloje je spojena zejména legenda o mistru Hanušovi. Ten byl podle legendy oslepen na příkaz staroměstských radních, aby jinde nemohl postavit
podobný orloj. Mistr Hanuš se ale dovtípil, že šlo zřejmě o plán radních a požádal svého pomocníka, aby ho zavedl k vnitřní části orloje. Pak vložil ruku do stroje a orloj na dalších sto let zastavil. Nejznámější podání legendy o mistru Hanušovi sepsal Alois Jirásek ve Starých pověstech českých.

Pramen textu: Zdeněk Horský – Pražský orloj, Praha, 1988

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Velkou medaili s Barackem Obamou získá jen třetina zájemců.

Nová česká medaile vydaná u příležitosti návštěvy amerického prezidenta Baracka Obamy v Praze se setkala s mimořádným ohlasem a zájmem české veřejnosti. Na většinu zájemců o její koupi se však vůbec nedostalo.

Praha - K rozebrání nákladu celkem 1000 ks stačilo zájemcům jen několik hodin.

Krátce po zveřejnění informací o její ražbě v médiích byl rozebrán náklad stříbrné i zlaté medaile vydané ve váze 1 troyské unce. Poptávka několikanásobně přesáhla stanovený náklad 500 ks zlaté a 500 ks stříbrné medaile.

Jen u zlaté medaile eviduje společnost Zlaté Mince Numismatika trojnásobný převis poptávky nad dostupným počtem medailí.

"I přes to, že jsme museli krátit došlé objednávky zájemcům kteří chtěli zakoupit více kusů najednou, na všechny zájemce se nedostalo" říká Kamila Bantová z obchodního oddělení. I když jsme rezervace přijímali od 11. března, většina objednávek přišla až v pondělí 30.3. mezi 19.00 - 21.00 hodinou. V tu dobu informovaly o připravované ražbě české televize ve svých hlavních zpravodajských relacích. Reakce veřejnosti byla okamžitá. Internetový server Zlatemince.cz v tu dobu přijal přes tisíc nových objednávek. Šanci však měli jen ti zájemci kteří objednávku vystavili bez otálení. Ti zájemci kteří s odesláním počkali až na konec zpráv nebo se snažili objednat zboží telefonicky další den již přišli pozdě.

V reakci na tento nebývalý zájem se připravuje vydání druhé zlaté medaile Baracka Obamy poloviční velikosti ( 1/2 troyské unce ) o kterém jsme Vás již informovali.

Zájemci o její koupi se dočkají prvních dodávek začátkem května 2009.

Zájem o tuto medaili se předpokládá nejen od investorů kteří neuspěli s poptávkou na první, větší medaili. Vzhledem k nižší ceně bude medaile dostupná ještě širšímu okruhu sběratelů. Zájemci si ji mohou rezervovat již nyní přes internet, na adresách :

JAK SE DĚLÁ MINCOVNA (24) Ražba kilové pamětní medaile z drahých kovů

Při cestách do zahraničí, zejména na světových mincovních veletrzích v Basileji a v Berlíně, jsme se seznamovali s novinkami, kterými se snažili naši kolegové překvapit.

Razili nejen pro své domácí sběratele, ale především pro obrovský mezinárodní trh, ve kterém figurují miliardové sumy dolarů ve zlatých ražbách. Je to globální byznys, kterého se účastní nejsilnější světoví hráči v obchodování se zlatem. Slitky ve formě cihel jsou zajímavým artiklem od 1000 gramů a výše.

Zlaté cihly v trezorech bank mají hmotnost 12 440 gramů (400 Oz). Jedná se o velmi silnou mezinárodní loby, kde mincovny nemají své místo. Jedna je však výjimkou. Vídeňská mincovna zde zastupuje Rakouskou centrální banku, neboť spravuje státní zlaté rezervy. Pohyby zlata se tady počítají v řádech tun. Zde jsem také poprvé uviděl, jak vypadá masová ražba zlatých mincí. Naše dosavadní ražby v maximální hmotnosti 31,1 gramů (1 Oz) odpovídaly technickým možnostem medailových lisů, jedná se hlavně o tonáž a zdvih. Neměli jsme ani otestovaný trh, jak by reagoval, kdyby se objevil produkt, který by se prodával v řádu stovek tisíc korun. Dosavadní jednouncové mince ČNB, nebo naše medaile stejné hmotnosti, se prodávaly za cenu do 50 000 Kč za kus. To jsme považovali za limitní, co je český zákazník ochoten za pamětní ražby zaplatit. Na druhé straně jsme viděli, že máme zákazníky, kteří u nás nakupují veškeré ražené zlato emitované centrální bankou a náš emisní plán ražeb v tomto kovu si rezervují na celý rok dopředu.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.