Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
(1564 – 21. 6. 1621)
– český diplomat, cestovatel, válečník a hudební
skladatel. Všestranně nadaná osobnost přelomu 15. a 16. století.
Příslušník starobylého českého rodu Harantů Kryštof
se narodil na hradě Klenová u Klatov. Od dvanácti let působil jako páže na
dvoře budoucího císaře, tehdy arciknížete, Ferdinanda Tyrolského
v Innsbrucku. Šíře jeho vzdělání byla obdivuhodná: zvládl několik jazyků,
velmi dobře se orientoval v historii a zeměpisu, zdokonaloval se v hudbě,
výtvarném umění i společenskovědních oborech.
Do Čech se Kryštof Harant vrátil v roce 1584 a o
čtyři roky později se oženil s Evou Černínovou z Chudenic. Válečné
zkušenosti sbíral ve válkách s Turky v letech 1593 až 1597.
Když jeho manželka v roce 1597 umírá, přenechává
výchovu svých dvou dětí příbuzné Lidmile Markvartové z Hrádku a se švagrem
Heřmanem Černínem se vydává na dobrodružnou výpravu k Božímu hrobu do
Palestiny. Cestu, při níž se oba dostali až do Egypta, popsal v díle
Putování aneb cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do
Svaté země judské a dále do Egypta. (Kniha doplněná Harantovými
ilustracemi vyšla v roce 1608.)
Po návratu Kryštof Harant nastoupil ke dvoru císaře
Rudolfa II., o což několikrát neúspěšně usiloval už dříve. Zároveň byl
povýšen do stavu panského. Ve stejném období ho ale potkala osobní
tragédie, když mu zemřely obě děti.
Od roku 1601 působil jako dvorský rada a císařův
komorník. Po smrti Rudolfa II. odešel od dvora jeho následníka Martyáše
Habsburského a stáhl se na hrad Pecka, kde se věnoval hudební kompozici.
Ve své době byl Harant uznávaným skladatelem a některé jeho skladby se
dochovaly dodnes. V roce 1618 přestoupil k protestantství a aktivně se
zapojil do povstání českých stavů. Jako velitel dělostřelectva v Thurnově
armádě se účastnil neúspěšného tažení na Vídeň a dokonce se mu s deseti
děly podařilo zaútočit na císařský palác. Po prohrané bitvě na Bílé hoře
byl Kryštof Harant zajat Valdštejnovým oddílem na svém hradě Pecka,
převezen do Prahy. Roku 1621 byl jako jeden ze sedmadvaceti českých pánů
popraven na Staroměstském náměstí.
