200. výročí narození Františka Škroupa

Česká národní banka vydává dne 30. května 2001 do oběhu stříbrnou 200 Kč minci k 200. výročí narození Františka Škroupa.

Při zachování stejného obrazu se mince vydává ve dvojím provedení ražby. V klasickém běžném provedení a ve zvláštním špičkovém provedení tzv. proof pro náročné sběratele numismatiky. Obě mince se od sebe liší hlavně v povrchové úpravě. U běžné kvality je mincovní pole i reliéf leštěn stejně, u mincí proof je mincovní pole vyleštěno do vysokého lesku a reliéf je matován. Dále se u obou kvalit liší hrana mince. U běžné kvality je vroubkovaná, u kvality proof je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *".

Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hrubá hmotnost mincí je 13 g, průměr 31 mm a síla 2,30 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm, v síle 0,15 mm, v hmotnosti nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra nahoru 1%.

Na lícní straně je umístěn velký státní znak. Název státu " ČESKÁ REPUBLIKA " je v neuzavřeném opisu zprava do leva při obvodu mince. Označení nominální hodnoty "200 Kč" je umístěno pod státním znakem, označení "Kč" je položeno kolmo vedle druhé "0" číslovky "200". Ústřední obraz rubové strany vytváří netradiční portrét Františka Škroupa. Vpravo vedle portrétu je faksimile Škroupova podpisu. Jméno "Škroup" je zasazeno do linek notové osnovy. Pod ním ve dvou řádcích jsou letopočty "1801" a "2001". Při levém okraji mince nad notovou osnovou je umístěno písmeno "H", což je iniciála autora návrhu, akademického sochaře Jiřího Harcuby. Ražbu provedla Česká mincovna a.s. v Jablonci nad Nisou, jejíž značka je umístěna na lícní straně mince uprostřed nad písmeny "E" a "P" ve slově "REPUBLIKA".

Ke každé minci se zdarma přikládá tzv. katalogová karta pohlednicového formátu. Barva karty je skořicově hnědá. Mince je vyobrazena stříbrně s plastickým reliéfem, technikou tzv. suché pečeti. Text je dvojjazyčný v češtině a angličtině. Pro běžné i proofové mince je vydána společná karta.

František Škroup

se narodil 3.6.1801 v Osicích u Pardubic. Základy hudebního vzdělání získal od otce, skladatele a učitele Dominika Škroupa a prohloubil je za gymnaziálních studií v Hradci Králové. Toto období mělo zásadní vliv na jeho umělecké dozrávání a na formování životních postojů. V roce 1819 začal studovat na Karlově universitě filozofii a zároveň se intenzivně věnoval ochotnickému divadlu v českém jazyce. Byl jednou z vůdčích osobností první české operní družiny, , která od roku 1823 začala v německy hrajícím pražském Stavovském divadle pravidelně uvádět oblíbené zpěvohry v českém jazyce.

Tato česká představení podnítila touhu po původním díle v českém jazyce. Na základě svých dosavadních hudebních a divadelních zkušeností Škroup zkomponoval na libreto obrozeneckého básníka J.K.Chmelenského zpěvohru Dráteník, která měla premiéru 2.2.1896 ve Stavovském divadle. Dráteník je vůbec první zpěvohrou na původní české libreto. V roce 1827 nabídlo Stavovské divadlo Škroupovi místo 2. kapelníka opery. V letech 1827 - 1834 bylo provedeno 121 českých představení. Po nástupu nového ředitele Stögra se český operní soubor rozpadl a česká představení se pomalu vytrácela z repertoáru. V roce 1837 byl Škroup jmenován 1. kapelníkem a věnoval se již jen řízení německého souboru. V čele opery Stavovského divadla setrval dvacet let až do roku 1857, kdy byl - pravděpodobně z důvodů konkurenčního boje a osobních antipatií - nekorektně propuštěn.

Během svého působení na nejvýznamnější operní scéně v Čechách Škroup vybudoval systematickou prací orchestr vynikající úrovně a podílel se i na dramaturgii programu. Prováděny byly nejen všeobecně oblíbené opery, ale i novinky Verdiho a Wagnera.

Škroupovy hudební aktivity se neomezovaly pouze na činnost v opeře. Byl i významným dirigentem velkých koncertů kantátových, oratorních a symfonických, které pořádaly nejdůležitější pražské hudební spolky. Škroupova koncertní dirigentská činnost kulminovala v 50. letech stejně jako jeho operní kariéra.

Krátce (1843) působil na pražské konzervatoři jako dirigent studentského orchestru. V letech 1835 - 45 vedl hudbu v pražské synagoze, pro, kterou zkomponoval několik skladeb. V 50. letech velmi často vystupoval jako dirigent na kůru benediktinského kláštera v Praze v Břevnově.

Po dlouhém a neúspěšném hledání odpovídajícího uplatnění v Praze přijal v roce 1860 nabídku stát se nově zakládané sezónní německé opery v Rotterdamu. Bohatým zdrojem informací o Škroupově životě v Rotterdamu jsou jeho dopisy manželce a dětem do Čech. I když jeho působení v cizině bylo úspěšné a dostávalo se mu upřímného uznání, cti a projevů přátelství, velice se mu stýskalo po domově a rodině. Navíc trpce nesl pomyšlení, že pro něho v Čechách není uplatnění. Do uměleckých i osobních plánů náhle zasáhla 7. 4. 1862 Škroupova smrt v Rotterdamu.

Škroupovo dílo s výjimkou písně Kde domov můj ze zpěvohry Fidlovačka (text J.K.Tyl) a několika drobných skladeb upadlo po jeho smrti v zapomenutí. Píseň Kde domov můj dosáhla velké obliby již krátce po svém prvním provedení v roce 1834. Samotná hra sice byla pro svou satirickou tendenci a bojovné třídní zaměření stažena z repertoáru po jediné repríze a za života obou autorů se již nehrála, ale píseň se úspěšně šířila dál. V nejrůznějších úpravách vokálních i instrumentálních. Již v 19. století byla známá i mimo Čech, existují dokonce tištěné verze v polštině, slovinštině, chorvatštině, slovenštině, němčině, angličtině a francouzštině. V 19. století se stala hymnou českého národa. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se stala součástí státní hymny a od roku 1993 je hymnou České republiky.

Prameny :

ČNB , sekce peněžní a platebního styku
Podle propagačního materiálu Markéty Kubelkové z Muzea české hudby k výstavě
"František Škroup, autor české národní hymny, život a dílo, Praha - Rotterdam"

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (39) Účelové známky ražené rubními razidly

Známky ražené oboustranně pouze rubními razidly jsou sběratelům účelových známek dobře známé, nelze však říci, že by patřily k vyhledávaným komoditám.

Důvod je prostý, nevážou se k určité lokalitě ani konkrétnímu vydavateli a jsou kolem nich mnohé otazníky. Kdo je nechal razit, proč a k čemu byly vyrobené a jsou to vůbec všechno české ražby? Odpovědi lze nalézt v následném textu.

Přiřazení nesignované účelové známky určitému výrobci je nesnadné, protože studií zaměřených na produkci ražeben, z nichž by se mohlo vycházet, je poskrovnu. Z dochovaných nabídkových katalogů výrobců účelových známek je známo, že součástí nabídky byly hotové vzory pro rubní strany známek k různým účelům. Zákazníci si z nich vybírali vhodný motiv pro určitý druh známky. Identické reversy se tudíž opakují na účelových známkách různých vydavatelů. Pokud jsou známé ze vzorníku konkrétní firmy nebo ze známek uveřejněných s výrobním původem, lze podle nich určit výrobce. Aby to nebylo tak jednoduché, nutno konstatovat, že vzácně docházelo k napodobování či přímo kopírování vzorů konkurence.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.

Luxusní medaile s českou historií U nikátní dar z matky měst

Praha je považována za jednu z nejkrásnějších metropolí Evropy a ne nadarmo bývá nazývána matkou měst. Její půvab umocňuje neobyčejně pestrá a pohnutá minulost.

Právě česká historie se stala středem zájmu prestižního zlatnictví Zlaté mince - Numismatika, které sídlí v památném Obecním domě.

Sama secesní budova, jako národní kulturní památka, je neobyčejně atraktivní pro turisty z celého světa: na její výzdobě se podíleli nejvýznamnější malíři své doby, v jejích útrobách byla 28. října 1918 vyhlášena samostatná Československá republika.

Praotec Čech i Karel IV.

Společnost Zlaté mince – Numismatika je významným emitentem vzácných pamětních medailí ze zlata a stříbra, ale také jedním z největších prodejců investičního zlata v České republice. Mezi skvosty, které společnost za dobu své existence vyprodukovala, patří například série pamětních medailí připomínajících největší osobnosti české historie: bájného praotce Čecha, kněžnu Libuši, která prorokovala založení města Prahy, svatého Václava nebo zakladatele budoucího vládnoucího rodu přemyslovců Přemysla Oráče. Za zvláštní pozornost stojí série korunovace českých králů. V ryzím zlatě byl takto zvěčněn Přemysl Otakar I., Karel IV. i král Jiří z Poděbrad.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011