2003 - b.k. - Vrchlický

Mince se vydává ve dvojím provedení ražby, které se liší povrchovou úpravou a hranou. Klasické běžné provedení má stejný lesk mincovního pole i reliéfu a vroubkovanou hranu. Mince ve zvláštním špičkovém provedení (tzv. proof) pro náročné sběratele má mincovní pole leštěné do vysokého lesku a reliéf je matován, hrana je hladká s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *".

Mince v běžném i proofovém provedení jsou raženy ze stejné slitiny obsahující 900 dílů stříbra a 100 dílů mědi. Hrubá hmotnost mincí je 13 g, průměr 31 mm a síla 2,30 mm. Obdobně jako u každé ražby mincí jsou i u těchto mincí povoleny odchylky v průměru 0,1 mm, v síle 0,15 mm, v hmotnosti nahoru 0,26 g a v obsahu stříbra nahoru 1%.

Na lícní straně je vyobrazen stylizovaný brk jako symbol básnické činnosti Jaroslava Vrchlického. Dvouřádkový název státu "ČESKÁ REPUBLIKA" ohraničený linkami je položen přes brk ve spodní části mince. Vlevo od brku nad názvem státu je ve dvou řádcích označení nominální hodnoty "200 Kč". Při spodním okraji mince je rovněž vlevo od brku umístěna iniciála "H" autora návrhu lícní strany mince, akademického sochaře Jiřího Harcuby, a značka České mincovny v Jablonci nad Nisou, která minci razila. Na rubové straně mince je umístěn portrét Jaroslava Vrchlického. Vpravo od portrétu nad jeho levým ramenem jsou stylizované spojené iniciály "PJ" autora návrhu této strany, pana Pavla Jekla. V opisu při levém, spodním a pravém okraji mince je básníkovo jméno "JAROSLAV VRCHLICKÝ" a nad ním letopočty "1853 - 2003".

Jaroslav Vrchlický,
(vlastním jménem Emil Frída, * 17. 2. 1853 v Lounech, + 9. 9. 1912 v Praze)

Pocházel z kupecké rodiny, dětská léta strávil však převážně u svého strýce Antonína Koláře, který byl farářem v Ovčárech u Kolína. Strýcův vliv se projevil i při volbě povolání - po ukončení gymnazijních studií se mladý Vrchlický nechal zapsat na theologii. Nedokončil však ani celý první semestr a přešel na filosofickou fakultu, kde tři roky studoval historii, filosofii a především románské jazyky. Při studiích učil českému jazyku francouzského historika Denise žijícího v Praze a díky němu se podrobně seznámil s francouzskou kulturou. Po ukončení studií odešel v r. 1875 na rok do severní Itálie jako vychovatel v hraběcí rodině. Ještě před touto cestou vydal svou první básnickou sbírku Z hlubin. Po návratu do Prahy působil krátce jako suplent na učitelském ústavu a posléze se stal tajemníkem české techniky. V roce 1879 se oženil s dcerou spisovatelky Žofie Podlipné Ludmilou. Působil jako redaktor Světozoru, divadelní referent ve staročeských denících a jako kritik a recenzent v Lumíru. Po založení České akademie věd a umění v r. 1890 byl Vrchlický jmenován jedním z prvních členů a současně tajemníkem jejího uměleckého odboru. Po nějakou dobu redigoval i Sborník světové poezie vydávaný Akademií. V r. 1893 se stal mimořádným a o pět let později řádným profesorem všeobecné literatury na pražské universitě. V té době i později získal mnoho oficiálních poct - stal se čestným členem několika zahraničních akademií, byl jmenován členem Panské sněmovny, kde v r. 1906 pronesl svou jedinou veřejnou řeč na podporu všeobecného hlasovacího práva.

V osobním životě byla jeho situace složitější. V r. 1888 se mu sice narodila dcera Eva, pozdější známá herečka a spisovatelka, jeho manželství se však počátkem 90. let rozpadlo. Hluboce se ho dotýkala i kritika, která jeho rané tvorbě vytýkala přílišný kosmopolitismus a vyhýbání se národním tématům; zatímco pozdější kritika nastupující básnické generace, která v něm, jako oficiálně uznávaném bardovi, spatřovala překážku uskutečňování svých představ o poezii, se zaměřila na jeho nadměrný patos a poetismus a básnická klišé.

V létě roku 1908 byl Vrchlický v plné tvůrčí práci postižen mozkovou mrtvicí, která zanechala trvalé následky a znemožnila mu další činnost. Poslední čtyři roky žil na odpočinku v Domažlicích, kde také zemřel. Zajímavé je, že ačkoliv plynně hovořil několika jazyky a významnou součástí jeho díla byly překlady, do ciziny s výjimkou ročního pobytu v Itálii a po jedné cestě do Francie a Dánska, nejezdil a většinu svého života prožil v Praze.

Vrchlický vydal za 35 let literární činnosti celkem 270 svazků, v nichž převažuje básnická tvorba, z níž nejrozsáhlejší je tvorba epická. Je to především velký historický cyklus Zlomky epopeje, ve, kterém se Vrchlický pokusil o vyjádření obrazu myšlenkového vývoje lidstva, v němž je důraz položen na mýty, báje a legendy. Cyklus, který zahrnuje Vrchlického tvorbu z let 1878 až 1906, se skládá ze tří typů básní a obsahuje reflexivní sbírky, které se dělí do několika relativně samostatných oddílů (Duch a svět, Sfinx, Dědictví Tantalovo, Brevíř moderního člověka, Skvrny na slunci), drobnou epiku (např. Staré zvěsti, Fresky a gobelíny, Bozi a lidé) a velké epické skladby (Hilarion, Twardovski, Bar Kochba, Píseň o Vinetě). Součástí cyklu jsou i sbírky vycházející z národních kořenů, Mýty (Šárka, Legenda o sv. Prokopu, Kříž Božetěchův) a Selské balady. Druhou významnou složku Vrchlického poezie tvoří lyrika, především lyrika milostná a intimní (např. Sny o štěstí, Eklogy a písně, Dojmy a rozmary, Hudba v duši, Čarovná zahrada, Hořká jádra, Okna v bouři) a lyrika přírodní, do, které však rovněž proniká lyrika intimní (Hudba v duši, Sonety samotáře). Završením lyrického díla je hymnus Strom života a sbírka Damoklův meč, jež vyšla až posmrtně v r. 1913. Méně bohaté je dílo prozaické, které zahrnuje několik knih povídek a črt a jediný román Loutky. Mnohem významnější je tvorba dramatická, žánrově i obsahově velmi rozmanitá (komedie z antiky V sudu Diogenově, z avignonského papežského dvora Soud lásky nebo z české historie Noc na Karlštějně, dramata z českých dějin Drahomíra, Bratři, Knížata či z antiky Smrt Odyssea nebo trilogie Hippodamie, známá především díky Fibichově zpracování do scénického melodramu). Velmi důležitou součástí Vrchlického literární činnosti jsou i překlady z celkem 18 národních literatur, především románských autorů (Hugo, Dante, Honoré de Balzac, Tasso, Ariosto, Rostand, Petrarca, Calderon, Baudelair). Z nerománské literatury si Vrchlický vybíral pouze díla, jimž přikládal zásadní význam (Poe - Havran, Goethe - Faust, Lord Byron - Hebrejské melodie, Schiller - Vilém Tell, Mickiewicz - Tryzna, Ibsen - Nápadníci).

Prameny :

ČNB, sekce peněžní a platebního styku, Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, Libri 1993, Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století (slovníková příručka), Československý spisovatel Praha 1982, Slovník českých spisovatelů, Československý spisovatel Praha 1964

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

AUKCE #16

všeobecná numismatická aukce Macho & Chlapovič

Výčtem 15. aukce ale dubnová nabídka od M&Ch nekončí. Po skončení hlavní dražby sbírky FJI. bude krátká přestávka, aby sběratelé nabrali dostatek sil na nadcházející všeobecnou aukci, ve které bude průřez od nejstarších mincí až po současnost. Co nám tedy Aukce #16 přinese? Zde je krátké seznámení s aukční nabídkou.

Na startovní čáře od prvního pořadí se seřadilo hned několik krásných hexa- a tetradrachem nejen ze slovenského území, ale například též z oblasti Balkánu, nabídku keltských mincí uzavře lopatkovitý statér. V další řadě se představí antické mince ze starověkého římského císařství, kde si zájemci mohou vybrat hned z několika pěkných ražeb například poreformní denár Nera či zlatý solidus Flavia Placidiuse Valentiniana. Nabídka bohemikálních ražeb je v hlavní sálové aukci velmi skromná, za to si dovolím konstatovat, že první zlatá mince z našeho území florén Jana Lucemburského zaujme nejednoho zájemce svým krásným sbírkovým stavem.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.

Šperkař Jiří Urban zhotovuje další repliku koruny, tentokrát Svatováclavské!

Známý turnovský šperkař je historicky prvním umělcem, kterému byla dána možnost zhotovit věrné repliky dvou vrcholných středověkých prací – koruny císařů říše římské a koruny Svatováclavské.

Turnov - „Korunu svatého Václava nechal zhotovit Karel IV. pro svoji korunovaci v roce 1347, je to zcela jistě jedna z největších českých středověkých památek. Svatováclavskou korunou byli korunováni všichni králové a císaři až do 19. století. Je to mimořádná příležitost, pokusit se o věrnou repliku této koruny. V Turnově tak po letech zase vzniká další kopie nejvzácnějších českých klenotů,“ uvedl Jiří Urban. Ten repliku Svatováclavské koruny zhotovuje na objednávku při příležitosti velké výstavy Praha lucemburská, která se uskuteční letos na podzim. „Koruna musí být hotová do poloviny října, bohužel na ni mám jen pár měsíců. Zakázku jsem získal letos na jaře. Nebudu s ní tedy moci trávit tolik času, jako s předchozí replikou říšské koruny,“ připomíná Urban svoji loňskou práci. Svatováclavská koruna je penězi nevyčíslitelný klenot. Originál je spolu s jablkem, žezlem a ostatními částmi korunovačních klenotů uložen v pražském chrámu sv. Víta, chráněn je sedmi zámky, k nimž má klíč sedm představitelů české národní státnosti (prezident, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, předseda vlády, pražský primátor, arcibiskup a probošt kapituly). V současné době existují hned tři repliky koruny sv. Václava. Jedna je součástí různých expozic, kterými se Česká republika prezentuje ve světě, druhá je trvale umístěna ve Vladislavském sále na Pražském hradě a třetí v klenotnici na hradě Karlštejn. Urban pracuje na v pořadí čtvrté replice.

Patrně zatím nejdokonalejší kopie Svatováclavské koruny vznikla v turnovské umělecko-průmyslové škole v polovině 60. let minulého století (zde zhotovili na přelomu 70. a 80. let i kopie jablka a žezla). Klenoty byly k vidění při mimořádné výstavě v Muzeu Českého ráje v loňském roce.

„Jako základní materiál repliky Svatováclavské koruny bude použito zlacené stříbro, kameny nahradí věrná skleněná kompozice, na které spolupracuji s výtvarníkem Václavem Zajícem, který působí na zdejší umělecko-průmyslové škole. Na první pohled je Svatováclavská koruna jednodušší než římská, ale zdání klame. Je na ní velký podíl ruční práce, samotné osazení množství kamenů zabere spoustu času, budu muset zmobilizovat všechny síly, aby byl termín splněn. Odměnou bude především duchovní zážitek, protože po práci na replice říšské koruny mám před sebou výzvu v podobě dalšího skvostu světového významu,“ přibližuje svoji práci Jiří Urban. Na rozdíl od říšské koruny má v případě té Svatováclavské výhodu, protože má k dispozici podrobnou dokumentaci. „Mám jedno velké přání, mít obě repliky na chvíli u sebe a vyfotit si je společně,“ svěřuje se závěrem Jiří Urban. Sen se mu může velmi rychle splnit, neboť kopie říšské koruny má být k vidění v turnovském muzeu letos v září!

Kopii říšské koruny Urban po víc než roční práci dokončil vloni na jaře. Je umístěna střídavě na Karlštejně a v Praze, v informačním centru v Husově ulici. Říšská koruna patří mezi nejvzácnější evropské památky. Její originál je umístěný ve vídeňském Hofburgu. Zde měl turnovský šperkař umožněn exkluzivní přístup k originálu a mohl na místě shromažďovat potřebnou dokumentaci. Říšská koruna byla vytvořena na konci prvního tisíciletí, korunován jí byl i Karel IV. Váží zhruba 3,5 kilogramu, její průměr je 22 centimetrů a výška téměř 23 centimetrů. Složena je z osmi zdobených desek s perlami, drahými kameny a smalty.

Svatováclavská koruna, resp. její originál, váží 2,3 kg a obsahuje 96 drahokamů, mimo jiné také jedny z největších safírů na světě. Korunu dále zdobí 20 perel. Je vytvořena z 21 – 22karátového 1 mm silného zlatého plechu. Na vrcholu koruny je kříž, v němž je prý uložen trn z Kristovy trnové koruny. Koruna má průměr 19 cm, výška koruny i s vrcholovým křížkem je též 19 cm. Skládá se ze čtyř dílů spojených závlačkami, díly, mající podobu stylizovaného květu lilie, jsou pokryty drahokamy.