Vlasta Burian (9. 4. 1891- 31. 1. 1962) – slavný český filmový a divadelní herec. Účinkoval ve čtyřech desítkách filmů, z nichž většina vznikla v období první československé republiky.
Hvězda libereckého rodáka Vlasty Buriana začala vycházet v době první světové války, když nastoupil do divadla Rokoko (1916), jehož ředitelem byl Karel Hašler. Tam se díky svému bavičskému talentu brzy stal miláčkem publika a davy jeho fanoušků se rozrůstaly. Pověstnými se staly Burianovy parodie italské opery, byl totiž také zdatným imitátorem. Inspiraci mladý komik už předtím sbíral v pražských kabaretech a šantánech, které často navštěvoval. V Praze se totiž učil za obchodníka. Sám pak bavil kamarády humornými scénkami na různých večírcích, ale vyzkoušel si i vedlejší role v divadle na Vinohradech a ve Švandově divadle.
Vlasta Burian byl v mládí známý také jako milovník sportu, lákal jej zejména tenis a fotbal. Několik let dokonce hrál za prvoligový tým AC Sparta Praha.
Od roku 1925 působil ve vlastním Divadle Vlasty Buriana v Adrii. O tři roky později se však přestěhoval na Smíchov do Švandova divadla a v Adrii se usadilo Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha. V letech 1930 až 1945 sídlilo Divadlo Vlasty Buriana v paláci Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici, kde Burian zřídil také kino, ateliér, módní salon a dílny.
Vlasta Burian proslul především jako filmový komik. Spolupráce s tehdejšími slavnými režiséry Karlem Lamačem a Martinem Fričem přinesla řadu úspěšných komedií jako například C. a k. polní maršálek, To neznáte Hadimršku, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Ducháček to zařídí (vše K. Lamač) nebo Anton Špelec, ostrostřelec, Tři vejce do skla (M. Frič) a další. Spolupracoval ale i s dalšími režiséry. Například natáčení filmu Přednosta stanice řídil Jan Sviták, Hrdinný kapitán Korkorán zase Miroslav Cikán. Nutno poznamenat, že režiséři neměli s Burianem jednoduchou práci: byl živelný a často do jejich řízení natáčení zasahoval.
Po druhé světové válce byl herec obviněn z kolaborace s Němci a dvakrát uvězněn. I když ho po několika měsících úřady propustily na svobodu, nesměl hrát a přišel téměř o celý majetek. K herectví se vrátil až v roce 1950, tehdy se za něj přimluvili Jan Werich a režisér Jiří Frejka. I když po vynucené pauze už to byl jiný Burian, jeho energičnost a vitalita vzala za své, odvedl v několika filmech vynikající výkony. Po Werichově boku zazářil například pohádce Byl jednou jeden král (1955), která je populární dodnes.
Vlasta Burian je právem označován za krále komiků.
