Zlatá bula sicilská 10 000 Kč ve zlatě
Když jsme připravovali předchozí číslo našeho časopisu, které se věnovalo převážně Přemyslu
Otakarovi I., byla tato mince známa pouze ve stádiu sádrového modelu.
Když jsme připravovali předchozí číslo našeho časopisu, které se věnovalo převážně Přemyslu Otakarovi I., byla tato mince známa pouze ve stádiu sádrového modelu. Na ražbě už se zjevně pracovalo, nicméně do uzávěrky se ji publikovat nemohlo povést. I tak nám přijde, že by téma bez informace o nové desetitisícovce, která je v prodeji od 26. září, nebylo kompletní.
Desetitisícikoruna k 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské je první mimořádnou ražbou zlatých mincí, které ČNB naplánovala v rámci emisního plánu 2011-2015.
„Zlatá bula sicilská významně posílila autonomii českých zemí a udělila jim privilegia, jakými nedisponoval žádný z panovníků zemí Svaté říše římské,“ uvedl člen bankovní rady
ČNB Pavel Řežábek, který dohlíží na činnost sekce peněžní a platebního styku.
ČNB vydává do oběhu 14 tisíc těchto uncových mincí ze zlata o ryzosti 999.9. Celkem 3100 kusů bylo vyraženo v běžné kvalitě a dalších 10 900 kusů ve špičkové kvalitě. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká.
Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 34 mm, hmotnost 31,107 g a síla je 2,55 mm. Při ražbě mincí jsou povoleny odchylky v průměru 0,1 mm a v síle 0,15 mm.
V hmotnosti je povolena odchylka nahoru 0,062 g a v obsahu zlata odchylka nahoru 0,01 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
Heraldika na mincícha medailích (7)
Baroko – dynamické, komplikované, reprezentativní
Pozdně renesanční erby jsou proti předchozím složitější, jak svým heraldickým scénářem, tak výtvarnou formou. Nový sloh, baroko, měl ale ještě prohloubit a dovršit vývoj v tomto směru. Na sdělnost heraldiky tedy čekala zatěžkávací zkouška. Zároveň se stupňovala expresivita barokních erbů, jak v plasticitě, tak v liniích.
Na rozlehlém staveništi paláce, kterému padla za oběť řada malostranských domů, se v létě roku 1624 radili dva muži. Zedníci a políři je opatrně obcházeli. Dobře věděli, že jednomu z nich, Albrechtu z Valdštejna, není radno zkřížit cestu. Ten se ale zcela věnoval svému společníkovi, což byl f lorentský architekt Giovanni Battista Pieroni. Vévoda se k němu choval s neobv yklým respektem, nikoli však bez důvodu. Ital mu přinášel stavební novinky ze své vlasti a Valdštejn toužil, aby jeho sídlo bylo působivé po všech stránkách. Dnes už víme, že jejich spolupráce byla plodná. Sala terrena v palácové zahradě je toho dokladem a Valdštejnský palác je jednou ze staveb stojících na samém počátku barokního slohu v naší zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.
