FERDINAND I. (V.) – poslední korunovaný český král Unikátní medailová ražba
Před 180 lety, v roce 1836, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand,1 jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.
Jeho manželkou byla Marie Anna Karolina Pia Savojská,2 dcera sardinského krále Viktora Emanuela I. a Marie Terezie, vnučky císařovny Marie Terezie.
Ferdinand převzal vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835. Císař Ferdinand patřil sice k nejoblíbenějším habsburským panovníkům, ale on sám ovšem ve skutečnosti nikdy nevládl. Jeho otec před smrtí fakticky složil vládu v monarchii do rukou kancléře Metternicha3 a státní rady. Na systému rakouské vlády se tak po smrti Františka I. prakticky nic nezměnilo a rakouská zahraniční i vnitřní politika byla i nadále vedena v duchu metternichovského absolutismu. Hospodářský vývoj v monarchii však postupně spěl k novému bankrotu, měsíc po měsíci rostla nespokojenost s Metternichovou vládou. Revoluční nálada v hlavním městě donutila císaře Ferdinanda I., aby počátkem roku 1848 nenáviděného kancléře propustil ze svých služeb. Postup revoluce ani Ferdinandův pád to však již nezastavilo.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (5)
Krok ze starověku do středověku
Každé přechodné historické období mísí staré a nové, odcházející a přicházející. Legendy na mincích to samozřejmě odrážejí. Pozdní antika a raný středověk měly jako společný jmenovatel křesťanství. Obsah textů mincí, a také výtvarné provedení písma, nám nabízejí cenná dobová svědectví o prorůstání státu a nové víry.
Stůl v koutě krčmy obsadila skupina veteránů. „Něco vám vokážu“, řekl jeden a nechal kolovat malou bronzovou minci. „Tuhleto malý znamení je mi ňáký povědomý “. Nejstřízlivější přiblížil peníz až k očím: „Máš pravdu, tohle jsme si malovali na štíty tehdá před bitvou u Milvijskýho mostu. Ale co to je, to sem už zapomněl.“ Mince šla z ruky do ruky, a také další bývalí legionáři jen vrtěli hlavami. „To je přece Christogram,“ neudržel se otrávený krčmář, který jim právě doléval. Zničení Říma barbary roku 476 ukončilo dějiny západořímské říše. Než k tomu ale došlo, vytvořilo několik císařů podmínky k přežití říše v transformované podobě a na jiném místě. Nejdůležitějším z nich byl Flavius Valerius Constantinus (274–337), kterého známe spíš pod jménem Konstantin I. Veliký.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
