Zpěvák vlastní rukou Václav Neckář dokončil medaili
Příští rok tomu bude půl století, kdy Václav Neckář natočil svůj první velký hit.
Nejen tato událost, ale i vydání nového alba Mezi svými, bylo pádným důvodem k emisi pamětní medaile s jeho portrétem. Její návrh vytvořil známý český muzikant a výtvarník Jaromír Švejdík. Finální sádrovou předlohu nové ražby osobně dotvořil sám Václav Neckář. Emitentem novinky je Pražská mincovna, která navíc vyrobí také limitovanou sérii medailí v neobvyklém černém provedení.
Václav Neckář dorazil do prodejní galerie Pražské mincovny v Obecním domě v doprovodu svého bratra Jana. Tam na něj už čekali nejen zástupci Supraphonu a Pražské mincovny, ale i rytec a medailér Miroslav Schovanec. Ten legendu české populární hudby nejprve krátce zaškolil a potom už se zpěvák chopil nástroje a soustředěně do sádrového modelu budoucí medaile vyryl část fragmentu.
Po Karlu Gottovi a Heleně Vondráčkové bude Václav Neckář teprve třetím novodobým českým zpěvákem, který se může pochlubit pamětní medailí se svým jménem. A podoba této numismatické novinky bude pro mnohé jistě překvapením. „Ražbu jsme chtěli pojmout netradičně, tak, aby se do zpracování návrhu přímo zapojil Václav Neckář. Zároveň nám nešlo o jeho realistickou podobu,“ prozradil výkonný ředitel Pražské mincovny Jan Hrubý.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
Levantský tolar Chlouba každé Habešanky
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření.
Stačí zběžně prolistovat cestopisy o Etiopii z poloviny minulého století, abychom si uvědomili, čím se pyšní Habešanky na fotografiích z center měst, na tržištích, při rodinných ceremoniích či u vaření, a s čím se u většiny obyvatelek měst setkáváme dosud. Většina z nich má kolem hrdla, na zdobné šňůrce či vkomponované do masivního šperku alespoň jeden levantský tolar s portrétem Marie Terezie. To, co je pro nás zajímavou historickou kuriozitou, je pro ně součástí historie etiopského císařství, projevem tradičního přístupu ke zpracování a držbě stříbra a v neposlední řadě projevem sounáležitosti k vlastní rodině a její víře v ochrannou moc šperku.
Samotná obliba této mince, poprvé ražené v roce 1780, a určené pro Arábii a severovýchodní Afriku, souvisí s dvěma jejími charakteristickými znaky, které se v daném geografickém prostředí nesmírně cení. V první řadě je to velikost, dobrá ražba a ryzost, k nimž přistupuje i skutečnost, že mince má nápis na hraně a nedá se šidit okrájením, a tím druhým znakem je fenomén portrétu, který má v daném prostředí neobvyklou vypovídací hodnotu. Zobrazuje totiž profil panovnice s dobře vyvinutou hrudí, což v arabské společnosti vedlo k láskyplnému označení této mince jako „tučná paní“ a obchodníci jí začali dávat přednost před mincemi vlastních vladařů, a také byla srozumitelná všem etnikům na severovýchodě Afriky, pro které byl portrét panovnice symbolem dobře živené a plodné matky. Mimořádný efekt měla tato symbolika v chudé Etiopii, kde se jednak cenil titul panovníka – císaře, dále zpracování stříbra a v neposlední řadě i postavení matky – rodičky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
