Skotská libra Zvláštnosti autonomní měny
Libra, podobně jako dolar, je měnovou jednotkou s poměrně dlouhou historií, vývojem a rozšířením.
V následujícím příspěvku chceme poukázat na jednu z variant libry, totiž libru skotskou. Není možné se v článku věnovat veškerým aspektům librové měny a proto soustředíme pozornost pouze na ty skutečnosti, které mají zásadní význam pro moderní notafilii.
Skotská měna se vyvíjela autonomně již od 12. století. Později, v polovině 16. století, byla skotská libra v poměru 1/12 k libře britské (též anglická libra). Zajímavostí je, že emisní právo vydávat skotské libry má až do současné doby několik soukromých skotských bank. Nejznámější je pravděpodobně Bank of Scotland, která patří do velké skupiny finančních ústavů a pojišťoven, Lloyds Banking Group. Terminologicky není vhodné označovat skotskou libru jako libru šterlinků (pound sterling, british pound; podle ISO 4217 GBP; £), přestože je k GBP v paritě, podobně jako jiné místní původně anglické libry tzv. britských závislých území (manská libra, guernseyská libra apod.1), které vlastní ISO kód nemají. Pro skotskou notafilii je také zajímavá existence některých tzv. městských bank, jako byla City of Glasgow Bank, působící na bankovním trhu od roku 1829 do 1879. V seznamu bank není zpravidla uváděna, přestože vydala několik emisí jedno librových bankovek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
Heraldika na mincích a medailích (3) Ve znamení kříže
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské.
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské. Čtenáři předchozích dvou dílů našeho vyprávění chybí heraldika církevní. Abychom se s ní aspoň letmo seznámili, musíme se vrátit až k okamžiku, který předcházel první křížové výpravě.
Svah při okraji francouzského města Clermont byl plný vzrušeně gestikulujících lidí. Z davu se opakovaně ozývalo volání „Deus le volt“ (Bůh tomu chce) a nad hlavami zástupů se tu a tam objevovaly dokonce tasené meče. Papež Urban II., který právě ukončil svou plamennou řeč ke shromážděným, sledoval s mírným překvapením účinek svého proslovu. Nemohl tušit, že právě dalekosáhle zasáhl do vývoje dějin středověku.
27. 11. 1095 v Clermontu končilo zasedání církevního koncilu a témata, o kterých se jednalo, většinou nebyla v ničem převratná. Na závěr koncilu papež vyzval všechny západoevropské křesťany nejen k zajištění bezpečnosti poutníků, ale i k osvobození svatých míst z rukou nevěřících. Podobné výzvy zazněly už předtím, ale tentokrát byla odezva neobvykle silná a spontánní. Místo obvyklých nikam nevedoucích akademických debat začala rovnou vznikat armáda. K těm prvním, kteří se chápali zbraní už na shromáždění v Clermontu, se začaly připojovat tisíce dalších po celé Evropě. Lidi všech stavů spojovala nesourodá směs motivací. Naděje na odpuštění hříchů vedle snahy utéct z nesnesitelných životních podmínek, ideály osvobození Božího hrobu vedle touhy získat kořist kdesi na východě. Všechny však sjednocoval kříž, který si malovali nebo přišívali na oděvy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
