FENOMÉN LIBRA Příběh librové mince 1983–2017
Librová mince slouží obyvatelům Spojeného království 34 let během kterých se na ní vystřídalo 25 reversů se symboly této hrdé země.
Byla to její hodnota, která způsobila že nakonec podlehla v nerovném boji s padělateli. 28. března 2017 proto vstoupila do oběhu nejbezpečnější mince světa, která vyzbrojena nejmodernějšími bezpečnostními technologiemi, má před sebou nelehký úkol obnovit důvěru ve zkompromitovaný nominál.
STRUČNĚ DĚJINY LIBROVÉ MINCE 1983-2016
Libra: bankovka a mince
Historie librové mince začíná roku 1489, kdy Jindřich VII. zavedl zlatý sovereign. Moderní sovereign byl znovu zaveden roku 1817 a byl používán jako mince s hodnotou Ł1 až do poloviny První světové války, kdy byl postupně nahrazován bankovkou. Roku 1978 byly vydány librové bankovky série D s Isaacem Newtonem na reversu. Protože bylo zřejmé, že klesá kupní síla libry, která hodnotou odpovídá spíše minci než bankovce, objevily se úvahy o zrušení bankovky. Pro zrušení hovořila i malá životnost bankovky, průměrně 9 měsíců oproti 20 letům u mincí. Dalším důvodem pro zavedení mince byl prudký rozvoj prodejních automatů. Po poradě s obchodníky a dalšími zájmovými skupinami bylo 31. července 1981 oznámeno, že bude bankovka nahrazena mincí. Librová bankovka, naposledy vydaná 31. prosince 1984, přestala být zákonným platidlem 11. března 1988. Librové bankovky jsou nadále emitovány pro Jersey, Guernsey, Isle of Man a Royal Bank of Scotland. Zpočátku neoblíbené librové mince se dostaly do oběhu 21. dubna 1983 v nákladu 443 053 510 kusů. Od té doby bylo vyraženo 2,2 miliardy kusů a podle Royal Mint se jich v roce 2014 nacházelo v oběhu 1 553 000 000 a dalších 433 milionů kusů měli lidé doma v pokladničkách.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
Valdštejn Portrétování generalissima
Samotné příjmení, bez křestních jmen, titulů a hodností, zcela postačí, aby oživilo temnou, monumentální postavu našich a evropských dějin.
Nikdo z historiků, zabývajících se třicetiletou válkou, nemohl pominout Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna, knížete Frýdlandského a vévodu Meklenburského, císařského nejvyššího polního hejtmana, generála Oceánského a Baltického moře, držitele řádu Zlatého rouna. A přesto zbývá v interpretacích jeho osobnosti něco nedopovězeného, co tam už asi zůstane trvale.
Na začátku nic nenasvědčovalo, že se Valdštejn v ymaní z osudu odpovídajícího jeho nepříliš nadějné v ýchozí pozici. Pocházel sice ze starého českého panského rodu, ale neměl majetek, který by stál za řeč, ani spolehlivou protekci. Ze životních cest, které se člověku v jeho situaci nabízely, si v ybral tu vojenskou. Na uherském bojišti, na samém začátku 17. století, získal ve srážkách s Turky základní znalosti vojenského řemesla. Jako profesionální válečník, „krýksman“, je pak v následujících letech využívala dál rozvíjel. Jeho ctižádostivá povaha se však nemohla spokojit s nějakou průměrnou kariérou, a proto se rozhodl prosadit za každou cenu. Jedním z důležitých kroků na této cestě byla konverze ke katolické víře, jiným pak svatba s bohatou, o pár let starší vdovou, a dalším logickým krokem bylo získání plukovnického patentu. V hodnosti plukovníka
ho také zastihl počátek stavovského povstání proti Ferdinandu II. K vůdcům povstání cítil silnou nedůvěru a další v ý voj ho přesvědčil, že to byla nedůvěra oprávněná. Svůj Rubikon překročil roku 1619, když ujel do Vídně k císaři i s pokladnou moravských stavů. Vsadil všechno na úspěch císařské strany a jeho sázka v yšla. Časem mu dala vše po čem toužil, slávu, respekt, tituly, moc i bohatství. Neukojitelná ctižádost mu nakonec přinesla také smrt z rukou spiklenců, plnících tak císařovo tajné přání.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013
