Edvard Beneš Nepublikované portrétní medaile a plakety
Osudy československých prezidentů – reprezentantů státu – budou vždy v centru pozornosti veřejnosti.
Prezidenti v naší historii totiž nebyli jen pasivním odrazem existujících politických poměrů. Častokrát historii spoluvytvářeli i přes to, že podle československé ústavy byla vždy funkce prezidenta do značné míry reprezentativní. Ve skutečnosti však jejich politická autorita i faktická politická odpovědnost byla v očích veřejnosti větší. Činy jednotlivých prezidentů jsou a budou detailně posuzovány, hodnoceny z nejrůznějších hledisek a podrobovány přísné kritice. Mnozí z nich museli učinit velmi závažné kroky, které na dlouhá léta ovlivnily život celého národa.
Tisíciletá česká státnost, kterou habsburská monarchie od Bílé hory systematicky oklešťovala, až ji za vlády posledních dvou rakouských císařů Františka Josefa I. a Karla I. zcela potlačila, byla obnovena 28. října 1918. Vznikl státní útvar, zahrnující historické české země Čechy, Moravu a Slezsko, k nimž se 30. října 1918 na základě Martinské deklarace připojilo Slovensko a o připojení požádali i představitelé autonomní Podkarpatské Rusi. Byl vybudovaný na principech parlamentní demokracie, s pluralitním politickým zřízením a v čele s prezidentem. Do dějin vstoupil jako Československá republika. Jejím v pořadí druhým prezidentem byl dr. Edvard Beneš – prezident budovatel.
Edvard Beneš se narodil 28. května 1884 v Kožlanech u Plzně v chalupnické rodině, ve skromných poměrech. Byl velice pilný a většinu času věnoval četbě, vzdělávání a studiu. Po maturitě se zapsal na pražské universitě na filosofii, ale jelikož ho nejvíce zajímaly románské jazyky, přešel po roce na studia do Paříže.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
Hyperinflace v Zimbabwe III.
Těch několik měsíců, od prvního kola voleb 29. března 2008 do července 2008, kdy byl po odstoupení jeho rivala opět potvrzen v úřadu prezidenta Robert Mugabe, bylo nejsložitějším obdobím v mé diplomatické kariéře.
Těch několik měsíců, od prvního kola voleb 29. března 2008 do července 2008, kdy byl po odstoupení jeho rivala opět potvrzen v úřadu prezidenta Robert Mugabe, bylo nejsložitějším
obdobím v mé diplomatické kariéře, na úřadě jsem nakonec zůstala sama. Nicméně jsem nemohla
ze země v té době odejít, brala bych to jako své lidské selhání. Rodina stála na mé straně a v zemi, v Zimbabwe, zůstal i můj muž a syn.
Hosty jsme nadále nepřijímali a případné turisty jsme v dubnu 2008 of iciálně varovali na webových stránkách úřadu následovně: V souvislosti s dramaticky se zhoršující ekonomickou situací v Zimbabwe, n e d o p o r u č u j e náš Zastupitelský úřad v Harare individuální turistiku do teritoria. Země se potýká s nedostatkem pohonných hmot, základních potravin a elektrické energie. Nefunguje veřejná doprava. Návštěva turisticky atraktivních míst je možná přes tour-operátory, kteří pro své klienty hradí a zajistí veškeré služby, splatné
ovšem mimo Zimbabwe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012.
