POKLADY Z VRAKŮ (3) Daleká cesta do Indie
Kromě španělských galeon naložených zlatem čelily nebezpečí na moři i holandské, anglické, francouzské a portugalské lodě, přivážející poklady z Nového světa a Orientu.
Dlouhá cesta z Dálného východu se stala stejně významnou jako španělsko–karibské spojení. V Evropě vznikaly Východoindické společnosti, které vysílaly své flotily s nákladem mincí na nebezpečné plavby a o výnosné orientální trhy spolu soupeřili dva velcí rivalové: anglická East India Company a nizozemská Vereenigde Oostindische Compagnie.
Východoindické společnosti
Obchodování s Dálným východem bylo navzdory všem nebezpečím extrémně výnosné a po celé Evropě vznikaly Východoindické společnosti, které každoročně posílaly své flotily na dlouhé plavby a soupeřily mezi sebou o lukrativní trhy. Jako první byla roku 1600 založena anglická East India Trading Company následovaná roku 1602 nizozemskou Vereenigde Oostindische Compagnie. Kromě nich vznikly i dánská Ostindisk Kompagni (založena 1616), francouzská Compagnie française pour le commerce des Indes orientales (působící v letech 1664–1769) nebo portugalská Companhia do commércio da Índia (založena 1628).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
Hyperinflace v Zimbabwe V. Souboj mezi americkým dolarem a jihoafrickým randem
Kdo žil celý rok 2008 v Zimbabwe, se na podzim téhož roku již ničemu nedivil.
Bylo po volbách, nic podstatného se nevyřešilo, svět byl zahrnut jinými zprávami a katastrofami.
Kdo žil celý rok 2008 v Zimbabwe, se na podzim téhož roku již ničemu nedivil.
Bylo po volbách, nic podstatného se nevyřešilo, svět byl zahrnut jinými zprávami
a katastrofami. V Zimbabwe se nadále umíralo hlady, ale také nesmírně bohatlo,
podle toho, kdo měl faktickou moc, přístup k surovinám a hotovost, v jakékoliv
směnitelné měně a ne v inflačních zimbabwských dolarech třetí generace
(oficiální zkratka ZWS), o které nestáli ani místní.
Od července 2008 platil z příkazu Rezervní banky Zimbabwe limit, který si bylo možné v ybrat přímo v hotovosti a ten byl na den stanoven na 100 miliard zimbabwských dolarů, což již tři dny po zavedení nestačilo ani na nákup bochníku chleba a podobně zpozdile reagovala banka na zvýšení limitů po celý půlrok. Pro takovou „sumu“ skutečně nebylo možné do banky ani dojet a dojít pouze v případě, že člověk potřeboval na něco svazek bankovek,
jako v ycpávku, jako podklad pro „nové pouliční v ýtvarné dí lo“ nebo předat známým jako suvenýr do zahraničí. Zimbabwská měna byla skutečně k ničemu. Reálná možnost nákupu potravin byla jen za americké dolary, které se do země pašovaly, nebo za jihoaf rické randy, které na podzim roku 2008 měly v Harare významné postavení.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
