Světové investiční mince (7) Sovereign
Investiční zlato je díky své schopnosti uchovávat vysokou hodnotu v malém objemu oblíbené prakticky po celém světě.
Vedle poněkud uniformních slitků je dodáváno také ve formě ražených mincí. V tomto dílu seriálu, který mapuje nejslavnější investiční mince světa, překročíme průliv La Manche a navštívíme britské ostrovy.
Těžko bychom hledali minci, která má za sebou tak dlouhou a pohnutou minulost, jakou má britský sovereign. Jeho název je odvozen od pojmenování panovníka (suverén, suverénní vládce). Historie tohoto platidla sahá až do epochy krále Jindřicha VII. Tudora, který vládl v letech 1485 až 1509. Zlatý sovereign byl označen hodnotou jedné libry šterlinků a vážil polovinu troyské unce, tedy 15,55 gramu. Ryzost dosahovala třiadvaceti karátů.
Jindřich VII. Tudor je dnes vnímán jako král, který neměl válečnické ambice, i když na trůn se dostal vojenským sesazením svého předchůdce Richarda III. Více ho zajímala ekonomika a prosperita země. Uzavřel mírové dohody se sílícím Španělskem i sousedním Skotskem a rozšířil spolupráci s obchodní mocností Holandskem. Jindřichovi se sice podařilo stabilizovat anglickou ekonomiku, nicméně jeho politika začala u spojenců vyvolávat obavy. Silná Anglie jim nebyla po chuti, proto začali obchody s ní omezovat, a tak byl závěr vlády Jindřicha VII. poznamenán úpadkem a zadlužením.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
Heraldika na mincích a medailích (8)
Nová šlechta přichází
Slohy, které k nám dorazily z kulturně vyspělejších zemí, se prosazovaly shora. Jestliže jsme v minulém dílu zaznamenali barokní heraldiku na ražbách vladařů, dostáváme se teď logicky o jedno společenské patro níž. Barokní šlechta je však v našich zemích stejně nový fenomén jako sloh sám. V jejím složení i projevech se odráží vítězný absolutizmus, který se stal politickým systémem platným pro všechny země habsburské monarchie.
U stolu, kolem kterého seděli většinou významní zemští úředníci, se probírala budoucnost české šlechty. Teď, v polovině sedmnáctého století, kdy velká válka chválabohu skončila, bylo jasné, že už nic nebude jako před ní. Nejvyšší purkrabí Bernard Ignác z Martinic si zjednal rázným gestem ticho a prohlásil: „Je zapotřebí vůbec vymýtit stav rytířský. Zámožnější rytíře povýšit na pány, chudí ať odejdou do měst a stanou se měšťany.“ Nikdo mu neoponoval a zdálo se, že každý ze stolní společnosti má sám o čem přemýšlet.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
