MACAU–SOUČÁST VELKÉ ČÍNY Monetární systém a stručná historie MILOŠ KUDWEIS
Macau (澳門; zjednodušené znaky: 澳门; pinyin: Àomén, portugalsky Macau) je bývalá portugalská kolonie, od roku 1999 zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky.
V literatuře je Macao označováno jako jedna ze součástí tzv. velké Číny. Oficiální měnou na Macau je pataca (sing.;plurál patacas). Dílčí jednotkou pataca je avos2a - b (1/100). ISO kód měny je MOP. Pataca je pevným kurzem (1 : 1–1.03) navázána na hongkongský dolar (HKD; také HK$).
Termín pataca se dříve objevoval v různých variantách, jako je patacao, patace, pattacon nebo patagon. Zcela původně termínem pataca jsou značeny mince, ražené portugalským panovníkem Petrem II na území Brazilie. Později se pojmem pataca označovalo, především na území Brazilie, peso. Označení tereziánský tolar nahrazoval termín pataca v portugalských koloniích v oblasti severovýchodní Afriky. Pataca byla v letech 1910–1968 také měnovým systémem tzv. portugalského Timoru (Pick#1–Pick#30). Tyto bankovky tištěné prostřednictvím Banco Nacional Ultramarino (od roku 1905 také na území Macaa) v Lisabonu nebo Bradbury Wilkinson v Londýně byly označovány na reverzu termínem PAGÁVEL EM TIMOR. Dílčí jednotkou také v tomto případě byl avos.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
120 let korunové mince Jakou korunou se u nás platilo
Na letošní rok připadá zajímavé numismatické jubileum. Uplyne totiž přesně sto dvacet let, od doby, kdy se naší měnovou jednotkou poprvé stala koruna.
S různými přívlastky (koruna česká, československá) platili touto jednotkou občané českého území od roku 1892. Vzhledem k situaci v eurozóně to vypadá, že se v nejbližší době nic moc nezmění. Jak dlouho ale bude platit koruna dál, to říct neumíme, ale můžeme se ohlédnout za její historií.
Pokud chceme historii koruny zmapovat pečlivě, musíme jít ještě dál, před rok 1892, kdy došlo k významné měnové reformě. Císař František Josef I. sáhnul k měnové reformě naposledy v roce 1857. Zlatníková měna byla zaběhlá a zdánlivě všem vyhovovala. Jenže koncem sedmdesátých let se ukázal jeden vážný problém. Protože rakouská měna byla založena na krytí oběživa stříbrem, projevil se ve státní ekonomice jeden závažný problém. A tím byl měnící se poměr ceny zlata vůči stříbru. Ze stříbrných zlatníků, které sloužívaly jako kurantní platidla plně kryjící svou nominální hodnotu cenou obsaženého stříbra, se de facto staly kreditní mince. A tak se stalo, že zlatník ražený v roce 1892 (který měl teoreticky mít hodnotu 100 krejcarů) obsahoval v přepočtu na výkupní cenu drahého kovu pouze 63, 33 krejcaru. Svou nominální hodnotu kryly pouze zlaté mince tohoto systému. Stát potřeboval, kvůli zahraničnímu obchodu i vyváženosti vlastní ekonomiky, přejít ke stálejší komoditě, která by měnu kryla. Tou bylo přirozeně zlato.
Běžného občana se měnová reforma prakticky nedotkla. Jednalo se o makroekonomickou záležitost. Ceny, výplaty a podobně zůstaly na stejné úrovni, občan si musel jen zvykat na odlišné počítání. Jeden zlatý platil nově dvě koruny a krejcar dva haléře.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
