Hyperinflace v Zimbabwe V. Souboj mezi americkým dolarem a jihoafrickým randem
Kdo žil celý rok 2008 v Zimbabwe, se na podzim téhož roku již ničemu nedivil.
Bylo po volbách, nic podstatného se nevyřešilo, svět byl zahrnut jinými zprávami a katastrofami.
Kdo žil celý rok 2008 v Zimbabwe, se na podzim téhož roku již ničemu nedivil.
Bylo po volbách, nic podstatného se nevyřešilo, svět byl zahrnut jinými zprávami
a katastrofami. V Zimbabwe se nadále umíralo hlady, ale také nesmírně bohatlo,
podle toho, kdo měl faktickou moc, přístup k surovinám a hotovost, v jakékoliv
směnitelné měně a ne v inflačních zimbabwských dolarech třetí generace
(oficiální zkratka ZWS), o které nestáli ani místní.
Od července 2008 platil z příkazu Rezervní banky Zimbabwe limit, který si bylo možné v ybrat přímo v hotovosti a ten byl na den stanoven na 100 miliard zimbabwských dolarů, což již tři dny po zavedení nestačilo ani na nákup bochníku chleba a podobně zpozdile reagovala banka na zvýšení limitů po celý půlrok. Pro takovou „sumu“ skutečně nebylo možné do banky ani dojet a dojít pouze v případě, že člověk potřeboval na něco svazek bankovek,
jako v ycpávku, jako podklad pro „nové pouliční v ýtvarné dí lo“ nebo předat známým jako suvenýr do zahraničí. Zimbabwská měna byla skutečně k ničemu. Reálná možnost nákupu potravin byla jen za americké dolary, které se do země pašovaly, nebo za jihoaf rické randy, které na podzim roku 2008 měly v Harare významné postavení.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
PRAŽSKÉ TŘÍKREJCARY
se značkou mincmistra Tobiáše Schustera a jeho ženy Doroty (příspěvek k typologii vládních ražeb císaře Ferdinanda II.)
Před pár lety jsem v několika svých příspěvcích k problematice českých ražeb císaře Ferdinanda II. předeslal, že toto období českého mincovnictví může být ještě dlouho poměrně bohatým zdrojem nových dílčích poznatků, které bude možné v budoucnu využít při vytváření komplexního soupisu českých ražeb – tzv. „Corpus Nummorum Bohemicorum“.
Tobiáš Schuster pocházel ze zámožného patricijského rodu Schusterů. Jeho otec Jan Schuster byl dlouhá léta zemským prubířem kovů. Dne 16. září 1608 byla rodina Schusterů povýšena do stavu tzv. erbovních měšťanů a Janu Schusterovi byl císařem Rudolfem II. udělen znak a predikát „z Goldburgu“. Erbovní znamení, umístěné v modrém kolčím štítu, má podle Adolfa Karlovského vztah k rodové řemeslné tradici. Znamení tvoří na zlatém trojvrší dvě koule nad sebou, spodní stříbrná, vrchní zlatá. Přikryvadla jsou vpravo černá, vlevo stříbrná oboustranně zlatě podšitá. Přílba na štítu je opatřena korunou. V klenotu je z koruny rostoucí stříbrný nekorunovaný dvouocasý lev, držící v pozdvižené pravé přední tlapě zlato-černě podélně pruhovaný prapor. (obr. 1) Další erbovní list byl udělen 10. listopadu 1627 bratrovi Tobiáše Schustera, pozdějšímu primátorovi Karlu Felixovi Schusterovi z Goldburgu. V tomto případě se patrně jednalo o tzv. polepšení erbu tím, že u měšťanských erbů obvyklá přílba kolčí byla nahrazena otevřenou přilbou turnajovou (mřížkovou).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.
