Rašínova reforma První československé státovky
V průběhu první světové války došlo k postupnému znehodnocování národních měn, což následně vedlo k růstu inflace.
Díky vysokému zadlužení a nedostatku zboží i surovin se většina zúčastněných zemí na podzim roku 1918 ocitla na pokraji nejen průmyslového, ale i ekonomického vyčerpání.
Hospodářským potížím se nevyhnulo ani Rakousko-Uhersko, které už 4. 8. 1914 přijalo císařské nařízení, kterým se Rakousko-Uherská banka (RUB) zbavila povinnosti krýt papírová platidla nejméně ze dvou pětin zlatem a předkládat veřejnosti týdenní a výroční výkazy o své činnosti1. Díky narůstajícímu nedostatku finančních prostředků přešel stát v polovině roku 1915 k přímým půjčkám u RUB a to formou státních dluhopisů, u kterých setrval až do konce války, kdy jeho celkový dluh vůči centrální bance dosáhl úrovně 39,3 mld. K, přičemž větší část 25 mld. K připadala na vrub průmyslově vyspělejšího Předlitavska. Uvolněná měnová politika měla mimo jiné i za následek, že zatímco v červenci 1914 představoval zlatý poklad2 Rakousko-Uherské banky 1589 mld. K a množství papírových peněz v oběhu 2,129 mld. K, tak koncem války se zlatý poklad snížil na pouhých 342 mil. K, zatímco množství bankovek vzrostlo až na 30,68 mld. K. Zlaté krytí tak během čtyř let pokleslo z původních 74 % na 1,11 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
Jak se dělá mincovna (5) Shánění lisů pro mincovnu
Skládání poznatků do ucelené koncepce, které by vyústilo ve vypracování technické a stavební části projektu mincovny, bylo ještě daleko. Náš vstup na jeviště ve hře mincovna, už ale byl ve větším proudu, než jsme tušili.
My jsme zatím navštívili dvě mincovny a poznali jsme jednoho výrobce mincovních polotovarů. Hra o nás byla už dávno rozehrána. Netušili jsme, jak je rodina mincovního průmyslu relativně malá a jak se všichni dobře znají a jsou navzájem propojeni. Nikdy už se nedozvím, jakými kanály se informace o nás šířily. V odborných kruzích v Evropě se vědělo, že v Čechách se připravuje realizace nové privátní mincovny, jejíž vznik si přeje ČNB.
Dlouho jsem si myslel, že nejsilnějšími subjekty v mincovní výrobě jsou jednotlivé státní mincovny. Postupně jsem zjišťoval, že tomu úplně tak není, a že na trhu figurují silné firmy těžkého strojírenství. Ty jsou vlastněny zpravidla ještě silnějšími finančními
subjekty, které nikdo ani pořádně nezná. Vyznat se v této složité struktuře bylo nad naše nováčkovské síly. Byli jsme si vědomi, že si s námi asi pohrává nějaká neznámá síla. Bylo to
jako se slunečními paprsky, pouhým okem je nevidíme, ale jejich následky na spálené kůži všichni známe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
