Jak se dělá mincovna (1) Z pověď zakladatele
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele ČM.
Za svou více než osmnáctiletou činnost v mincovním oboru jsem se mnohokrát setkal s dotazem, jak vznikla v Jablonci nad Nisou výroba mincí. Nikdy jsem na to nemohl jednoznačně odpovědět, přestože jsem označován za zakladatele České mincovny (ČM).
Je pravda, že bižuterní výroba, ve které jsem dlouhá léta působil, mi vždycky svými kovovými výlisky a hlavně drobnými blyštivými kolečky, drobné penízky připomínala. Zvláště ty, které se navěšovaly na náramky a na ženských rukou krásně cinkaly. To však určitě nebyl ten opravdový impuls, který mě přivedl na myšlenku, že by ve firmě Bižuterie a.s. mohla vzniknout výroba kovových peněz. Výroba, která v budoucnu přesáhne rámec nejen města Jablonce, potažmo České republiky, ale překročí rámec Evropy a stane se pojmem celosvětovým. Do takovýchto dálek jsem v roce 1992 rozhodně neviděl. Jisté zkušenosti jsem však měl, vždyť se kovová bižuterie z naší produkce vyvážela do celého světa už více než jedno století.
Výroba mincí v Jablonci se pokládala za opravdu velký nápad. Jak se ale velké nápady rodí. Velké nápady se málokdy zrodí na nějakých poradách nebo zasedáních. Tam většinou někdo povídá, někdo by měl poslouchat, pokud nespí, nebo nemyslí na něco úplně jiného.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.
Hyperinflace v Zimbabwe III.
Těch několik měsíců, od prvního kola voleb 29. března 2008 do července 2008, kdy byl po odstoupení jeho rivala opět potvrzen v úřadu prezidenta Robert Mugabe, bylo nejsložitějším obdobím v mé diplomatické kariéře.
Těch několik měsíců, od prvního kola voleb 29. března 2008 do července 2008, kdy byl po odstoupení jeho rivala opět potvrzen v úřadu prezidenta Robert Mugabe, bylo nejsložitějším
obdobím v mé diplomatické kariéře, na úřadě jsem nakonec zůstala sama. Nicméně jsem nemohla
ze země v té době odejít, brala bych to jako své lidské selhání. Rodina stála na mé straně a v zemi, v Zimbabwe, zůstal i můj muž a syn.
Hosty jsme nadále nepřijímali a případné turisty jsme v dubnu 2008 of iciálně varovali na webových stránkách úřadu následovně: V souvislosti s dramaticky se zhoršující ekonomickou situací v Zimbabwe, n e d o p o r u č u j e náš Zastupitelský úřad v Harare individuální turistiku do teritoria. Země se potýká s nedostatkem pohonných hmot, základních potravin a elektrické energie. Nefunguje veřejná doprava. Návštěva turisticky atraktivních míst je možná přes tour-operátory, kteří pro své klienty hradí a zajistí veškeré služby, splatné
ovšem mimo Zimbabwe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012.
