100 000 000 Kč 2019 (1. část)
Výroční zlatá vysokohmotnostní mince
Sadou zlatých mincí Karel IV. bylo v roce 1999 dočasně ukončeno vydávání zlaté mince nominální hodnoty 10 000 Kč o hmotnosti jedné troyské unce. Od obnovení jejího vydávání v emisním období 2011–2015 (poprvé v roce 2012 k 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské) jsou emise této hodnoty v přehledech České národní banky zvány „mimořádné ražby zlatých mincí“. Má se tím zdůraznit, že nejsou vydávány každý rok ani v rámci cyklů.
Skutečně mimořádnou emisí však bude až mince nominální hodnoty 100 000 000 Kč, kterou ČNB plánuje v jediném kuse vyrobit a vydat 31. ledna 2019 u příležitosti výročí a akcí 100 let česko-slovenské koruny jako jeden z hlavních exponátů stejnojmenné výstavy, která se bude konat od 31. ledna do 28. dubna 2019 v Císařské konírně Pražského hradu. Samotný nápad na výrobu a vydání velkoprůměrové či vysokohmotnostní mince nebo medaile (o této povaze mohlo být rozhodnuto až v pokročilejší etapě přípravy) vznikl v sekci peněžní a platebního styku ČNB v létě 2016 krátce poté, co bankovní rada ČNB 25. srpna 2016 schválila návrh doprovodných akcí k uvedenému měnovému výročí
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
Jak se dělá mincovna (16) Ražba zlatých mincí
Ve svých vzpomínkách se musím vrátit o více než 60 let zpátky, kdy jsem se vždycky v polovině května setkával se svojí tetou.
Ta k nám z Prahy přijížděla na vesnickou pouť. Můj děda i babička z otcovy strany, pocházeli každý z deseti dětí, a tak otec měl velké množství strýců a tet, a ještě více bratranců a sestřenic. Všichni cítili rodovou povinnost, alespoň jednou v roce k nám přijet. V tomto příbuzenstvu se vyznal jen můj otec, já jsem si to pozvolna třídil, ale oni ti lidé byli v principu hodně podobní. Žili většinou v okolních vesnicích a živili se jako zemědělci. Jedna otcova sestřenice byla výjimkou...
Otcova sestřenice se jmenovala Zdeňka. Byla švadlenou, neměla děti a nikdy se nevdala. Hlavním zdrojem jejího příjmu bylo vykládání budoucnosti z karet pro pražskou smetánku. Byla tajemná, měla nádherné velké tmavé oči a sametový hlas, ve kterém každé slovo znělo jako z jiného světa. Příbuzenstvu z karet vykládala a všichni tomu věřili. Zda se to splnilo, nevím. Mně, jako sedmiletému uličníkovi a zlobivci předpověděla, že jednou budu cestovat po světě a budu poznávat cizí země. Všichni jsme se tomu smáli, jenom ona svým výrazem v očích mě s lehkým úsměvem kárala, že karty nelžou.
V době vysokoškolských studií jsem svoji záhadnou tetu, na pokyn rodičů, občas navštěvoval, abych jí pověděl, jak se žije v bývalé hospůdce, kde se kdysi narodila její matka. Karty mi už nevykládala, protože viděla, že jsem žil v jiné realitě než ona. Když jsem se chystal na promoci, dne 3. července 1971, nebylo pochyb, že na tento významný den musím pozvat i svoji starou tetu. Po slavnostním převzetí vysokoškolského diplomu se ke mně tato dáma nenápadně přitočila. Byla celá v černém a vypadala jako z jiné doby. Dala mi na památku malou krabičku a popřála mi všechno dobré. Poděkovala za pozvání a nenápadně zmizela s tím, že se na společný oběd necítí dostatečně zdráva.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
