Mistři české numizmatiky Jiří Dostál
Akademický sochař Jiří Dostál je autorem celé řady návrhů českých pamětních mincí
a medailí. Jako všestranný umělec proslulý řemeslnou precizností se ale zabývá také
grafikou, malbou a průmyslovým designem.
Za sebou má desítky výstav doma i těch
pořádaných za hranicemi. Nejvíce času mu zabere práce ve Střední umělecko-průmyslové
a Vyšší odborné škole v Jablonci nad Nisou, kde je ředitelem.
Jako rodák z Nové Paky, místa zasvěceného motocyklovému sportu, je dodnes náruživým motorkářem. První motocykl si ostatně koupil za peníze, které získal za vítězství v soutěži na pamětní minci Jana Evangelisty Purkyně už v roce 1967. Rozhovor s Jiřím Dostálem se uskutečnil v jeho pracovně, v místnosti, kde se před lety zrodila myšlenka na založení jablonecké České mincovny.
Jste autorem celé řady pamětních mincí a medailí. K těm novějším patří medaile věnovaná návštěvě amerického prezidenta Obamy v Praze. Můžete popsat její reliéf?
Záměrem bylo vytvořit Obamův portrét a zároveň vyjádřit vztah Praha –Washington. Lícová strana s prezidentovým portrétem je doplněna pruhy americké vlajky. Na rubu jsou pak vyobrazeny Hradčany a budova Bílého domu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (2) Řecko – země, kde mince promluvily
Písmo na mincích a medailích? O čem se tady dá psát? Je to přece jasná a samozřejmá věc.
Třeba to ale tak samozřejmé a jasné není a bližší seznámení může překvapit. Vítejte tedy do světa skrytých významů a nenápadné krásy. Staré Řecko je naší první zastávkou.
Mramorové tělo bohyně Artemis s množstvím ňader by cizince, který navštívil Efes poprvé, asi překvapilo. Dvě chrámové kněžky, které si daly pod sochou schůzku, však zpodobení své paní dobře znaly. Setkaly se ostatně kvůli jiné věci. „Tohle jsi mi chtěla ukázat, Zoé?“ zeptala se ta starší a otáčela v prstech nově vyraženou minci. „No co, drachma se včelou, jenom nějak divně ozdobená.“ „To je právě to, Xenie, teď už všude berou jen tyhle. A ty ozdoby, o kterých mluvíš, to jsou znaky jména našeho města. Přečetla mi je představená. Ale neboj, všechny staré drachmy bez znaků nám město vymění.“Naše fiktivní scéna předvádí situaci, která se mohla odehrát při prosazení písma do mincovního obrazu. Trasy vývoje dvou velkých starověkých vynálezů, písma a mince, se v jednom okamžiku prostě musely protnout. Až do té chvíle si písmo vystačilo s hliněnou tabulkou nebo kamennou deskou. Mince se zase dlouho spokojovala se svou ranou formou kousku kovu, na kterém vladař vyraženým reliéfem zaručoval její hodnotu. Pak se ale něco změnilo, snad v myšlení lidí, možná v pravidlech obchodování. Dosavadní reliéf hlavy boha nebo figury zvířete už nestačil. Mincovní obraz doplnilo písmeno. Byl to historický okamžik, protože teprve jím se mince stala kompletní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
