90 LET SE STÁTNÍ TISKÁRNOU CENIN
1. část
V roce 2018 slaví Státní tiskárna cenin, státní podnik, bývalá Tiskárna bankovek Národní banky Československé, 90. výročí svého založení, či přesněji řečeno zahájení tisku bankovek ve vlastní budově. U příležitosti tohoto výročí uspořádala STC jedinečnou výstavu 90 let se Státní tiskárnou cenin. Záštitu poskytly výstavě Kancelář prezidenta republiky, ministerstvo financí a ministerstva vnitra České republiky a Česká národní banka.
Vernisáž se uskutečnila 5. dubna 2018 za účasti bývalého prezidenta Václava Klause, státního tajemníka ministerstva f inancí Jana Sixty, náměstka ministra vnitra Petra Mlsny, guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka a několika dalších členů bankovní rady ČNB, bý valého guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy a dalších významných hostů. Na zahajovací tiskové konferenci před vernisáží promluvili také generální ředitel STC Tomáš Hebelka a ředitel sekce peněžní a platebního styku ČNB Josef Ducháček.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
Edvard Beneš Poznámky k fenoménu oficiálního portrétu
Termín oficiální portrét dnes vzbuzuje buď nezájem nebo rovnou odpor.
Umělci na něj obvykle reagují smíchem, rozpaky, nebo bryskním odmítnutím. Pokud nechceme docházet k závěrům pomocí nějaké té rychlé a snadné cesty, pak bude užitečné napřed stručně rekapitulovat.
Oficiální portrét sice není starý jako umění samo, na jeskynních malbách ho neuvidíme, ale i tak jde o výtvarnou disciplinu s úctyhodným stářím. Ve stylizované formě ho najdeme v dílech velkých kulturách Mezopotámie a Egypta, v realistické podobě pak v pozdním antickém Římu. Odtud už pokračuje víceméně souvislá linie až do dneška.
Na zpodobeních faraónů a císařů pracovali tehdejší umělci podle podmínek, které se dodnes v zásadě nezměnily. Model si měl být podobný, ale to nebylo hlavní a jediné kritérium úspěchu. Přílišný realizmus mohl být naopak na škodu, jestliže výsledek evokoval u diváka jiné pocity než obdiv, úctu, případně i posvátnou hrůzu. Pravda, výjimky byli už tehdy. Faraón Achnaton údajně u svých portrétistů trval na realizmu a jeho portréty proto mají individuální, disharmonické rysy. Jinak ale naprostá většina panovníků trvala na takovém portrétu, který by upevňoval jejich autoritu u poddaných a tomu bylo vše podřízeno. Panovnický portrét, na kterém bychom zaznamenali lidské slabosti jeho modelu, to je protimluv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
