Ze světa kovových známek (4) Známky městské dopravy
Užívání známek při samoobslužném placení jízdného městské dopravy1 nebylo v českých zemích rozšířené tak jako v sousedním Německu, kde známky vydaly městské dopravní podniky skoro v každém větším městě.
Prvenství u nás a v celém Rakousku-Uhersku má slezská Opava, kde samoobslužné placení jízdného známkami s hodnotami 5 a 10 haléřů bylo zavedeno v roce 1905. V Těšíně byla elektrická dráha spojující nádraží Košicko-bohumínské dráhy se starým městem uvedena do provozu v roce 1911 a i zde byla uplatněna samoobslužná úhrada jízdného kovovými známkami s hodnotami 6 a 12 haléřů. Pro úplnost dodejme, že na našem území vydaly známky městské dopravy i další dopravní podniky – Brna, Českých Budějovic, Liberce, Prahy a Ústí nad Labem2.
Známky se prodávaly s množstevní slevou, kupříkladu v německých Cáchách (Aachen) 12 kusů za cenu 10 (Hasselmann s. 379), prodejní místa byla v kioscích, prodejnách novin, tabáku, později i automatech. Rozmanité nominální hodnoty odlišovaly známky na dětské jízdné a pro dospělé, různé hodnoty někdy diferencovaly vzdálenosti, jaké bylo možné v ceně známky ujet. V některých případech se známky městské dopravy staly na čas součástí drobného oběživa zejména v dobách,kdy jej byl přechodně nedostatek. Jako platební prostředky byly akceptovány drobnými obchodníky a živnostníky. Navzdory této okolnosti nelze tyto ražby řadit mezi nouzová platidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
Hyperinflace v Zimbabwe III.
Těch několik měsíců, od prvního kola voleb 29. března 2008 do července 2008, kdy byl po odstoupení jeho rivala opět potvrzen v úřadu prezidenta Robert Mugabe, bylo nejsložitějším obdobím v mé diplomatické kariéře.
Těch několik měsíců, od prvního kola voleb 29. března 2008 do července 2008, kdy byl po odstoupení jeho rivala opět potvrzen v úřadu prezidenta Robert Mugabe, bylo nejsložitějším
obdobím v mé diplomatické kariéře, na úřadě jsem nakonec zůstala sama. Nicméně jsem nemohla
ze země v té době odejít, brala bych to jako své lidské selhání. Rodina stála na mé straně a v zemi, v Zimbabwe, zůstal i můj muž a syn.
Hosty jsme nadále nepřijímali a případné turisty jsme v dubnu 2008 of iciálně varovali na webových stránkách úřadu následovně: V souvislosti s dramaticky se zhoršující ekonomickou situací v Zimbabwe, n e d o p o r u č u j e náš Zastupitelský úřad v Harare individuální turistiku do teritoria. Země se potýká s nedostatkem pohonných hmot, základních potravin a elektrické energie. Nefunguje veřejná doprava. Návštěva turisticky atraktivních míst je možná přes tour-operátory, kteří pro své klienty hradí a zajistí veškeré služby, splatné
ovšem mimo Zimbabwe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012.
