Úvod do grošového období (6) České mincovnictví grošové doby (2)
V období husitské revoluce ustává ražba pražských grošů. Přestože z kutnohorské mincovny vychází ještě několik let po smrti krále Václava IV., děje se tak de facto ilegálně z původních razidel se jménem a titulem zesnulého krále.
Zrno (obsah drahého kovu) jak grošů, tak i drobných peněz se čtyřrázem, které se nyní stávají prakticky jedinou domácí mincí, se záhy povážlivě snižuje tou měrou, že kronikáři brzy mluví o groších a penězích „z půhé mědi ražených“. V letech 1420 a 1421, kdy monopolní královskou mincovnu v Kutné Hoře ovládala strana katolická, razili husité svoji drobnou minci také v Praze.
Pro ražbu drobné mince i pražských grošů v počátcích revoluce použili husité zkonfiskovaného stříbrného majetku včetně církevních kalichů. Nedostatek kvalitního kovu a soustavná potřeba peněz si vynutila vydání prvních kreditních platidel (mince bez vnitřní hodnoty) – tzv. flútků. Kronikář o tom zaznamenal: „… A potom, když se jim stříbra nedostávalo, dělali peníze z půhé mědi... a těm říkali flútky.“
Špatná jakost husitských grošů se stala příčinou vybíjení speciálních značek – tzv. kontramarek na kvalitní groše. Tyto kontramarky začala přidávat na pražské groše jihoněmecká města jako označení pro bernou minci při městských trzích. Záhy se k nim připojila i další města zejména bavorsko-švábského a westfálského mincovního okruhu. Dnes známe na 240 kontramarek, jež nesly většinou podobu stylizovaného městského znaku a byly do plochy grošů vybíjeny jako drobné punce. Nezřídka lze najít i groš s několika – 2, 3 i více vybitými kontramarkami, jak jej označilo postupně za bernou minci několik měst. Za zvláštnost můžeme v tomto směru označit kontramarky moravských měst Jihlavy (ježek – Jihlava = německy Iglau = v doslovném překladu Ježkov) a Brna (orlice – městský znak).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
Majka Wichnerová Mistři české numismatiky
Akademická sochařka Majka Wichnerová patří k nejznámějším současným tvůrcům české numismatiky.
Přesto, že velkou část života strávila v zahraničí, kam v roce 1965 odešla se svým mužem, který byl významným vědcem. Po dvou letech strávených v Izraeli našla nový domov v Německu, kde studovala sochařství u profesora Karla Hanse Burgeffa (Kolín nad Rýnem). To už za sebou měla pražskou Hollarovu výtvarnou školu.
Soutěží na mince ČNB se účastní od svého návratu do rodné Hasiny nedaleko Rožďalovic, kde dodnes žije a tvoří. Brzy začala zpracovávat samostatné zakázky pro Českou mincovnu a v poslední době spolupracuje také s Pražskou mincovnou. Majka Wichnerová je velkou milovnicí koček, ale též nadšenou zahradnicí.
Máte spočítané, kolik medailí a mincí jste do dneška vytvořila?
Ne. Nemám a ani se o to nesnažím. Sádry se mi doma hromadí, takže je postupně třídím a některé schovávám, jiné vyhazuji a pak toho lituju (smích). Člověk ale nemůže shromažďovat všechno, chalupa je malá.
Ale na tu první si určitě vzpomenete…
Ano, byla to v roce 1998 Univerzita Karlova pro Českou národní banku. Pak byla medaile k druhému tisíciletí pro jabloneckou Českou mincovnu, to vyšlo ze soutěže pro Českou národní banku, mincovna si návrh odkoupila. Tak začala spolupráce s jabloneckou mincovnou a před dvěma lety i s Pražskou mincovnou. Pro ni jsem zatím dělala Franze Kafku, Olgu Havlovou, Velkomoravskou říši a císaře Karla Velikého.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
