Třídění malých grošů Historie problematiky
Malé groše již v minulosti vedly některé badatele k pokusům o jejich systematické řazení
a ke snaze o vytvoření stále dokonalejšího a úplnějšího monotématického přehledu těchto
mincí.
Ohlédneme-li se zpět, zjistíme, že tyto pokusy o soupis typů a variant malých grošů
se v domácím českém prostředí periodicky opakují přibližně ve třicetiletém cyklu. Autoři,
kteří se již v minulosti zabývali určením a popsáním typů a variant malých grošů, vycházeli ve svých pracích z různých pohledů na tyto mince. Jejich úsilí bylo zaměřeno na hledání metodiky třídění malých grošů a pokusy o jejich systematické rozdělení.
Je zajímavé, že první pokus o systematické roztřídění malých grošů neodstartoval v Čechách. Jako první se na pomyslné startovní čáře objevil numismatik Viktor Hohlfeld se studií Böhmische Weiss und Maley Groschen, která začala na pokračování vycházet od roku 1879 ve Vídni v Nentwichově časopise Numismatische Blätter. Tento časopis po roce 1880 zanikl a tak práce zůstala nedokončena. Viktor Hohlfeld tak stačil zveřejnit celkem 94 typy a varianty malých grošů z první čtvrtiny Rudolfovy vlády, tzn. z období 1577–1585. Prvním českým příspěvkem, kde dochází k podrobnému popisu typů a variant je článek Viktora Katze, otištěný ve Věstníku Numismatické společnosti česko-slovenské (ročník III, č. 2, pořadné čís. 6, vydané v Praze, v prosinci 1921). Vzpomínám, že mnozí sběratelé českých minci kopii dvojstránky s Katzovými tabulkami malých grošů nosili neustále při sobě jako vzácnou a praktickou pomůcku ještě mnoho let po vydání Janovského kartotéky. Hubert Janovský, voják z povolání a český numismatik se celý život věnoval českým vládním mincím doby tolarové. V roce 1933 vydal společně s Josefem Dobrým Seznam českých vládních mincí, který se stal základním kamenem jeho celoživotního díla České vládní mince – kartotéka novověku 1526–1856 vydaného Numismatickou společností československou v Praze roku 1948.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
Vodoznak Nejtradičnější ochrana bankovek
Každá bankovka, vyjma některých prvotin bankovek z období počátku existence
papírových platidel, obsahuje řadu tzv. ochranných prvků. Jako vodoznak
označujeme součást ochrany bankovního papíru.
Vodoznak vzniká, velice jednoduše popsáno, již při výrobě bankovek, ve fázi, kterou označujeme jako mokrou. Je použit tzv. lokální stupňovitý vodoznak, tj. kombinace pozitivního (tmavého; profilometricky pozitivního; vystupujícího nad úroveň povrchu)
a negativního (světlého; profilometricky negativního; zanořeného pod úroveň povrchu) pole s různými stupni odstínů mezi nejtmavší a nejsvětlejší částí. Je zřetelně viditelný, jestliže se podíváme na bankovku proti světlu, případně bankovku prohlížíme pod bílým světlem.
Známá je technologie tlačeného vodoznaku, kdy základní obrys vodoznaku vidíme na bankovce při běžném pohledu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
