COOKOVY OSTROVY
Monetární paralelní systém
Cookovy ostrovy jsou exotickou destinací, která má svoji vlastní historii a především je jedna z mála oblastí, kde platí nejen paralelní měnový systém (více níže). Cookovy ostrovy (angl.: Cook Islands, maorsky Kūki ‚Āirani; další názvy: Mangaiské ostrovy, Herveyho ostrovy) je svrchovaný stát a skupina ostrovů ležících v Tichém oceáně.
Historie Cookových ostrovů sahá k roku 1595, když již v 6. století ostrovy osidlovali Maurové. V roce 1595 přistál na jednom z ostrovů (Pukapuka) Španěl A. M. Neyra. Později to byli opět Španělé v roce 1606. Britové přistáli poprvé v roce 1764 na ostrově Pukapuka a pojmenovali jej Danger Island. Mezi roky 1773 a 1779 byly jižní ostrovy souostroví Cookových ostrovů navštíveny Jamesem Cookem (1728–1779) opakovaně. Jméno Cookovy ostrovy dali ostrovům Rusové na počest Jamese Cooka. Poprvé se objevilo na ruských mapách v roce 1814. Zákonným platidlem výhradně na území Cookových ostrovů je tzv. dolar Cookových ostrovů. Ten nemá přidělený symbol v rámci ISO 4217. Je jednak měnou lokální, platící pouze na území Cookových ostrovů a současně je měnovou jednotkou paralelní, když je pevně navázán na novozélandský dolar v poměru 1:1.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.
Ve stínu otce vlasti Čeští Lucemburkové na litých a ražených medailích
Ze všech panovnických dynastií formujících české dějiny, vydali jen Lucemburkové osobnost, která spolehlivě zastínila všechny ostatní.
Ke Karlu IV. vzhlížely už generace obrozenců. Jeho vysoká prestiž přetrvala až do současnosti a tak se uplatňuje třeba i v dnešních soutěžích popularity historických osobností. Právě proto by mohlo být zajímavé podívat se na jeho příbuzné, kteří stojí na méně osvětlených místech.
Když smrtí Václava III. roku 1306 skončila v Českém království sága Přemyslovců, vystřídala je cizí dynastie, Lucemburkové. Sňatkem Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského se oba rody příbuzensky propojily. Jejich střídání tak proběhlo organicky a vcelku pokojně, když uvážíme, jaká krveprolití v takových situacích často nastávají. První Lucemburk na českém trůnu se z nevýrazného mladíka časem profiloval jako postava evropského formátu. Jan Lucemburský, ve své vlasti dnes známý jako Jan Slepý, má u nás několik zjednodušujících charakteristik. Podle osobního založení je možné jej vnímat jako vychytralého diplomata, lehkomyslného marnotratníka, nebo jako dobový prototyp rytíře. Když přehlížím své četné realizace, které jsem mu věnoval, je jasné, že jsem preferoval posledně uvedenou charakteristiku. Výjimkou není ani litý medailon s portrétem, který jsem v osmdesátých letech dělal jako model pro ražbu, o níž tehdy ovšem nebyl zájem. Druhá strana je věnována Janovu mládí na lucemburském hradě Bock. Také mé další lité práce, Janovi zasvěcené, se točí kolem jeho rytířských cest po Evropě a smrti v bitvě u Crécy. Kulatému výročí této bitvy je věnovaná ražba z roku 1996. Motiv z Janovy pečeti se ještě podařilo v devadesátých letech uplatnit na jedné medaili Armády ČR, kam jako součást našich nejlepších vojenských tradic určitě patří.
Dolnobavorská vévodkyně Markéta Lucemburská, jejíž medaili mi letos zadala Pražská mincovna, patří k Janovým dětem. Sourozenci slavného Karla IV. (křtěného jako Václav), měli také dramatické osudy a Markéta to svým životem naplňuje. Když zemřel její manžel roku 1339, upadla do nemilosti císaře Ludvíka, nepřítele Lucemburků, který jí pak v Bavorsku znepříjemňoval život, jak mohl. Nakonec se vrátila do Prahy. Přípravy na další dynastický sňatek s polským králem už Markéta Lucemburská nepřežila a zemřela jen dva roky po svém manželovi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
