Královská zkušenost Portrétování královny Alžběty II.
V seznamu litých a ražených medailí, které jsem vytvořil, je hodně korunovaných
hlav.
Bez výjimky šlo vždy o historické postavy související s českými dějinami. Jejich
řada začíná prvními přemyslovskými králi, pokračuje Lucemburky a králem Jiřím
z Poděbrad, až třeba k císaři Rudolfu II. Ode všech jsem měl potřebný historický
odstup, který takové práci prospívá. Jiná situace nastává, když medailérovým
tématem není historický král nebo císař, ale současný panovník. Mám s takovým
úkolem čerstvou zkušenost a jí se týkají následující osobní poznámky.
V závěru loňského roku mi dala Česká mincovna pří ležitost vytvořit portrét britské královny Alžběty II. Jednalo se o jednu ze čtyř zlatých investičních mincí a tahle
měla mít hodnotu 250 novozélandských dolarů. Víc než materiál a nominál mě samozřejmě zajímal scénář a technické parametry, zejména průměr. Ten byl úctyhodný – 65 mm – a ve volbě motivů jsem měl velmi vítanou volnost. Podmínkou byl portrét královny na averzu a motiv vztahující se k osobnosti Jana Amose Komenského na reverzu, samozřejmě s příslušnými texty. Projekt čtveřice mincí měl představit několik v ýznamných osobností našich dějin, jejichž formát není jen domácí, ale také evropský, případně světový. Můj dialog s mincovnou, vedoucí nakonec ke shodě nad finální dvojicí návrhů averzu a reverzu, probíhal prostřednictvím zasílání skenovaných kreseb, jejich obměn a variant. Kreseb bylo hodně a zůstaly mi jako doklad této rozhodující fáze práce.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
Drobná mince doby grošové Sběratelský tip pro náročnější
V Kronice zbraslavské se dočítáme, že král Václav II. poslal roku 1300 své vyslance do Florencie, a do Čech odtud povolal tři pečlivé odborníky znalé mincovního díla, u kterých byla záruka, že mohou realizovat jeho plán.
V Kronice zbraslavské se dočítáme, že král Václav II. poslal roku 1300 své vyslance do Florencie, a do Čech odtud povolal tři pečlivé odborníky, Reinharda, Alfarda a Cynona Lombardského, muže znalé mincovního díla, u kterých byla záruka, že mohou realizovat jeho plán: „…aby lid měl s ním vzájemně jednu společnou minci, protože se totiž sdílejí o jednoho krále a jedno království. A tak byla léta Páně 1300 v měsíci červenci zavedena mince grošů pražských a malých penízků, jichž jde na groš dvanáct, a každý peníz byl označen jménem Václava, který jej zavedl.“
Před touto mincovní reformou docházelo k časté a škodlivé obměně mincí, která neprospívala poddaným ani obchodníkům. Kronikář k tomuto období poznamenal: „… protože denár, který byl včera a předevčírem dobrý a platný, po několika dnech přestal být k potřebě.“
Královská mincovna vznikla v Kutné Hoře v souvislosti s mincovní reformou. V tamním Vlašském dvoře byl vybudován významný středověký podnik, který novou minci začal v yrábět a založil na ní na dobu více než dvou set let slávu českého mincovnictví. Tzv. pražský groš a jeho díly původně zvané parvi (později nazý vané peníze) se staly finanční oporou českého království a postupně získávaly stále větší oblíbenost i uplatnění v zahraničí. Nejenže byly pražské groše všude v Evropě přijímány, ale podle jejich vzoru i napodobovány jinými evropskými mincovními systémy a to zejména v Míšni, Polsku, Hesensku, v Uhrách i v jiných zemích.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012