Dřevěný most v Lenoře
Šumavská obec Lenora vyrostla kolem
významné sklárny založené Janem Meyrem v roce 1834.
Továrna patřila ve druhé polovině 19. století mezi
největší a nejmodernější sklárny Rakouska-Uherska.
Sklářskou tradici dnes připomíná znak obce a expozice v
místním muzeu, sklářská huť však byla zrušena v roce 1995
a postupně chátrá. Jméno obec dostala podle Eleonory
(1812–1873), manželky majitele zdejšího panství Jana
Adolfa II. ze Schwarzenberku, původní německý název zněl
Eleonorenhain, tedy Eleonořin háj.
Krytá dřevěná
trámová lávka byla na okraji Lenory vybudována v roce
1870. Původně sloužila k zadržování, počítání a opětnému
vypouštění splavovaného dřeva z boubínských lesů po Vltavě
do nedalekých papíren v Loučovicích nebo Větřní. Byla
nazývána rechle (někdy též rachle) podle německého výrazu
pro hrábě (der Rechen), které svým posláním připomínala.
Zpočátku byl prostor rechlí uzavíratelný, z obou stran
byly dveře a na stěnách byla zavěšena bidla sloužící k
uvolňování naplaveného dříví. V podlaze byly dodnes patrné
otvory, sloužící k zasunutí trámků zadržujících dřevo. Po
jejich vysunutí se nahromaděné dřevo uvolnilo a mohlo
plout dál. Lenorské rechle fungovaly až do vybudování
přehrady na
Lipně.
Dřevěná stavba mostu se
nachází necelý kilometr od obce ve směru na Volary. Je
dlouhá 25 metrů a široká 1,8 metrů. Výška chodby dosahuje
až tří metrů. Mostovka leží na třech kamenných pilířích ve
výšce asi 6 metrů nad hladinou Teplé Vltavy. Stavbu kryje
valbová střecha. Z jižní (pravé) strany se vstupuje na
most po sedmi dřevěných schodech. Celková oprava mostu
byla provedena v roce 1985 z iniciativy obce Lenora. Most
je dnes chráněnou kulturní památkou a turistickou atrakcí.
Technická památka má za cíl zejména připomenout historii
plavení dřeva po Vltavě.
