5000 Kč Most v Písku

Most v Písku

Písek - gotický most o délce 111 m a šířce 4,5 m přes řeku Otavu byl postaven okolo roku 1270. Jde o náš nejstarší dochovaný gotický silniční most těchto rozměrů a patří k nejcennějším architektonickým a zároveň technickým památkám.

Neoficiálně se most jmenuje Jelení, je tomu podle pověsti proto, že ve středověku bylo rozhodnuto, že se bude jmenovat podle prvního, kdo přes něj přejde na druhý břeh Otavy. Stalo se ale něco, co nikdo nečekal a prvním chodcem se stal jelen z blízkých lesů, a tak je dnes most pojmenován podle něho. Pokud ale zavítáte do královského města Písek, většina lidí ho bude nazývat „starý most“.

Most byl vybudován zřejmě ve 3. čtvrtině 13. století během vlády Přemysla Otakara II.[3] První písemné záznamy o mostu však pocházejí až z roku 1348, kdy se o něm zmiňuje Karel IV., který výnosem nařídil, že pokuty vybírané v městě musí být používány na jeho údržbu. Zajímavostí je, že byl stavěn na suchu. Až po jeho dostavbě byla řeka uměle převedena do nového koryta, které procházelo pod mostem. Most se stal důležitou spojnicí na solné stezce, která spojovala baltské oblasti se Středomořím.

Most v Písku

Most je dlouhý 109,75 m včetně zdí na levém předmostí a široký 6,25 metrů, z toho vozovka 4,5 m. Most stojí na 6 pilířích a je tvořen 7 oblouky. Oblouky mostu byly často poškozovány povodněmi, do dnešního dne se zachovalo 6 původních oblouků o rozpětí 7,0-8,2 m, z roku 1768 pochází segmentový oblouk o rozpětí 13 m. Tento oblouk byl určený k proplouvání vorů. Původní most míval na svých koncích 2 mostní věže, které se do současnosti nedochovaly. První se zřítila roku 1768 během povodně i s hlásným a druhá byla úmyslně stržena kvůli nárokům na dopravu roku 1825. Na levém břehu řeky za mostem je možné si prohlédnout jejich fragmenty, které byly vyloveny ze dna řeky během jedné z mnohých oprav mostu.

Na mostě můžeme vidět pískovcové repliky barokních soch ve čtyřech sousoších. Sousoší Kalvárie pochází z 18.století z dílny čimelického umělce Jana Hammera. Můžete vidět sochy Panny Marie, Maří Magdalény a apoštola Jana. Kříž s Kristem měří 6 metrů (originál ulil cínař Václav Hanzl). Repliky pocházejí z roku 1997. Dále sousoší Jana Nepomuckého s dvěma anděly (originál od neznámého autora). Od května 2004 je kompletní se sochou anděla od sochaře Kačera.

Most v Písku Následující sochy - Sv. Anny Samotřetí a sv. Antonína Paduánského (originály pocházejí z roku 1770). Několik let byly sochy uloženy v koncertní síní Kostela Nejsvětější Trojice. Od května 2010 jsou po restaurování uloženy společně s rozměrnými obrazy českých panovníků v expozici Prácheňského muzea ve sladovně.

Zlatá mince Most v Písku

Soutěže ČNB na výtvarné provedení mince se zúčastnilo 17 výtvarníků, kteří předložili celkem 22 sádrových modelů. Vyhodnocení soutěže uskutečnila Komise pro posuzování návrhů na české peníze dne 24. listopadu 2009 v České národní bance. Odborným poradcem byl pan Jiří Hladký, autor knihy věnované píseckému mostu.

Komise hodnotila předložené návrhy v rámci tří soutěžních kol. V prvním kole bylo z dalšího hodnocení vyřazeno 14 návrhů, a to zejména pro nedostatečné pochopení a zobrazení zadaného tématu či pro věcné nepřesnosti ve ztvárnění píseckého mostu, případně pro nepříliš zdařilou kompozici, modelaci či písmo. Ve druhém kole získaly základní odměnu tři návrhy, které byly výtvarně zdařilejší a lépe vystihovaly zadané téma. Návrhy akademického sochaře Jiřího Harcuby a akademického sochaře Vladimíra Oppla obdržely za vysokou výtvarnou úroveň zvýšenou odměnu.

Do třetího kola postoupily tři návrhy. První cenu a doporučení k realizaci získal návrh akademického sochaře Zbyňka Fojtů za dokonalé vystižení podoby píseckého mostu, vynikající vyplnění obou stran mince a zobrazení sochy sv. Jana jako celosvětově uznávaného patrona mostů. Druhou cenu komise udělila návrhu MgA. Josefa Šafaříka za neotřelé zpracování zadaného tématu, které je zároveň na vysoké výtvarné úrovni. Třetí cenu obdržel pan Jaroslav Bejvl za velmi profesionální zvládnutí obou stran mince.

Bankovní rada České národní banky na svém zasedání dne 10. prosince 2009 vyslovila souhlas s rozhodnutím komise a schválila realizaci mince podle návrhu akademického sochaře Zbyňka Fojtů. Emise mince se předpokládá ve druhém čtvrtletí roku 2011.

Emise mince proběhla 25.5.2011. Česká Mincovna razila mince ze zlata o ryzosti 999.9 ve dvojím provedení, kvalita běžná (standard) a špičková (proof) se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 28 mm, hmotnost 15,55 g a síla 1,95 mm.

Na lícní straně mince je kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku, shora český lev, moravská orlice a dole slezská orlice. Vlevo je vyobrazena socha sv. Jana Nepomuckého z píseckého mostu. Kolem v opisu je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“, označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „5 000 Kč“ a název cyklu „MOSTY“. Značka České mincovny je v horní části opisu. Na rubové straně mince je celkový pohled na most z nadhledu. Při pravém okraji mince je opis „GOTICKÝ MOST V PÍSKU“, vlevo nahoře ročník ražby „2011“ a vedle iniciály ZF autora výtvarného návrhu mince, akademického sochaře Zbyňka Fojtů.

Ke každé minci se dodává katalogová karta červené barvy, na níž je popis mince a její plastické vyobrazení.

Most v Písku

Druhou cenu komise udělila návrhu MgA. Josefa Šafaříka za neotřelé zpracování zadaného tématu, které je zároveň na vysoké výtvarné úrovni.

Třetí cenu obdržel pan Jaroslav Bejvl za velmi profesionální zvládnutí obou stran mince.

Použitá literatura, prameny:
cnb.cz
wikipedie.cz

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Moravské mince doby husitské Zajímavé aukce z Nume.cz

V letech 1419-1458, v době husitského revolučního rozvratu a po celé následující dlouhé období politické stabilizace českého království, zůstávala nejvýznamnější moravská města pevnou oporou katolické císařské, královské a markraběcí moci.

Zatímco mocenská většina Čech se dlouhodobě přiklonila na stranu revoluce, na Moravě zůstávala vrcholná politické moc v rukou jejích odpůrců. Mince z této doby slouží jako doklady hospodářského a politického rozmachu moravských měst.

Po smrti Václava IV. (+1419) se vlády na Moravě ujal Václavův nevlastní mladší bratr a římský císař Zikmund Lucemburský (+1437). Tento vývoj vyvrcholil v roce 1423, kdy byl ze Zikmundovy iniciativy jmenován moravským markrabětem Albrecht Rakouský z rodu Habsburků (+1439) a Morava tak byla fakticky, až do zvolení Albrechta Rakouského českým králem, odtržena od Čech.
Období 20. a 30. let 15. století patří s ohledem na intenzitu a různorodost ražby k nejvýznamnějším kapitolám středověkého moravského mincovnictví. Za zcela odlišných ekonomických a politických okolností navázala moravská mincovní výroba doby husitské, po krátké proluce v letech 1411-1419, na bohatou mincovní činnost moravského markraběte Jošta (+1411) reprezentovanou staršími dvoustrannými ražbami denárového typu s písmeny IO a mladšími jednostrannými penězi a haléři fenikového typu se šachovanou orlicí raženými od 90. let 14. století.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013

ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky

Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.

Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.

Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.