MENŠÍ MĚSTO PRAŽSKÉ
Počátkem 12. století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal neznámý autor o Praze koncem 11. století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší, nebo také Větší Město pražské získala poté, co Přemysl Otakar II. udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již minimálně od 10. století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil Nové Město pražské a vytyčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem. Dnešní Malá Strana tehdy přijala jméno Menší Město pražské.

PŘEMYSL OTAKAR  II.

Přemysl II. Otakar (narozen kolem roku 1233 – 26. 8. 1278) – český král, nejslavnější z rodu přemyslovských vládců. Za svého panování vytvořil mohutnou středoevropskou říši, současníky byl nazýván král železný a zlatý.

Jako druhorozený syn krále Václava I. se měl Přemysl původně stát církevním hodnostářem. (Matkou mu byla Kunhuta z německého rodu Štaufů). Poté, kdy ale zemřel jeho starší bratr Vladislav, se navzdory otci nechal odbojnou šlechtou zvolit za krále. Vzpoura byla zakrátko potlačena a čtrnáctiletý rebel putoval do vězení. Dlouho v něm ale nepobyl. Brzy poté, kdy Václav v zemi opět zavedl pořádek, jmenoval Přemysla moravským markrabětem.

V roce 1252 se Přemysl z politických důvodů oženil s více než o třicet let starší Markétou Babenberskou. Evropa se bavila, ambiciózní princ však věnem získal rakouské země.
Následujícího roku v září umírá Václav I. a Přemysl II. Otakar usedá na uvolněný trůn. Už v roce 1254 se na papežovu výzvu vydává na křížovou výpravu proti pohanským Prusům. U té příležitosti založil na břehu Baltského moře město Královec, dnešní Kaliningrad. Přemysl se významně zasadil i o novou tvář Prahy: v roce 1257 na levém břehu Vltavy založil a opevnil Nové Město.

Rozpory s uherským králem Bélou IV. vygradovaly až k rozhodujícímu vojenskému střetu u Kressenbrunnu v roce 1260. V bitvě Přemysl drtivě zvítězil, a to zejména díky nasazení těžké jízdy, železných rytířů, kteří tvořili jádro jeho armády. Ve stejném roce se přemyslovský panovník rozvedl s neplodnou Markétou Babenberskou a za manželku si vzal vnučku Bély IV. Kunhutu. Následujících dvanáct let patřilo k nejúspěšnějšímu období Přemyslova života. Ovládl celou střední Evropu, na jihu jeho říše sahala až k břehům Jadranu. K expanzi užíval nejen zbraní, ale i kombinaci diplomacie a peněz z bohaté královské pokladnice.

K obratu došlo v roce 1273, kdy se český král začal ucházet o uvolněný německý trůn a titul císaře římského. Přesto, že kurfiřtové mu slíbili podporu, nakonec zvolili do té doby neznámého, avšak silně ctižádostivého hraběte Rudolfa Habsburského. Přemysl akt vnímal jako zradu a volbu neuznal, čímž však proti sobě popudil šlechtu doma i v zahraničí. V roce 1276 vpadl Rudolf s vojskem do Rakouska. Přemysl mu v čele svých rytířů vyrazil naproti, avšak kvůli domácímu povstání vedenému rodem Vítkovců se musel vrátit zpět a k bitvě zatím nedošlo. Pod nátlakem se pak musel vzdát nejen alpských zemí, ale i Chebska, takže pod kontrolou mu zůstaly už jen Čechy a Morava. Domácí vzpouru Přemysl potlačil a s rozpadem říše se nehodlal smířit. V roce 1278 zorganizoval tažení, které 26. srpna vyvrcholilo bitvou na Moravském poli. Přemysl II. Otakar oslabený zradou několika svých spojenců v boji zahynul. Jeho skon předznamenal nástup Habsburků, kteří se brzy stali jednou z nejvýznamnějších evropských dynastií.