Princip
utváření
složitých
obrazců
u
dospělých
levhartů
a
jaguárů
je
pro
vědce
záhadou
už
dlouhá
staletí.
Problém
se
možná
nakonec
podařilo
rozlousknout
až
letos
v
létě
matematikům
z
tchajwanské
Národní
univerzity
Chung-Hsing
v
Taichungu.
Na
první
pohled
by
se
mohlo
zdát,
, že
výrazná
kresba
většiny
velkých
kočkovitých
šelem
musí
zvíře
spíše
prozradit,
než
skrýt
před
zraky
potenciální
kořisti.
Nicméně
vše
se
změní
ve
chvíli,
kdy
se
kočka
začne
pohybovat.
Tmavý
vzor
na
světlém
podkladě
za
pohybu
vytvoří
zcela
nevýraznou
nahnědlou
šmouhu,
která
dokonale
splývá
s
okolním
porostem.
V
roce
1952
se
objevila
první
teorie
o
vzniku
barevných
obrazců
na
kůži
některých
zvířat.
Přišel
s
ní
britský
matematik
Alan
Turing,
který
vycházel
ze
vzájemného
působení
dvou
látek
(tvz.
morfogenů)
odpovídajících
za
tmavou
barvu
vzoru
a
za
světlou
barvu
podkladu.
Výsledek
jejich
činnosti
je
určen
rychlostí,
jakou
se
obě
látky
šíří
kůží,
a
chováním
při
jejich
vzájemném
kontaktu.
Přestože
se
teoretický
model
podařilo
stanovit
pro
všechny
vzory
kočkovitých
šelem,
o
vlastnostech
morfogenů
a
jejich
fyzickém
chování
se
zatím
neví
téměř
nic.
Nikdo
tedy
zatím
nemůže
s
jistotou
říci,
jak
to
u
koček
ve
skutečnosti
vlastně
funguje.
Nový
přístup
sice
odhalil
možný
matematický
princip,
nicméně
ještě
více
ztížil
práci
biochemikům
hledajícím
skutečné
látky,
jež
by
mohly
označit
za
morfogeny.