Praotec Čech – bájná postava slovanského vladyky, který přivedl svůj kmen do nové vlasti mezi řekami Ohří a Vltavou. Podle pověsti pak po něm země dostala jméno Čechy.
Legenda praví, že Čech dlouho putoval se svým kmenem, hledaje zemi zaslíbenou. Došel až k hoře Říp, vylezl na vrchol, rozhlédl se a pravil: "To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající." Putováním unavený lid pak zemi vděkem pojmenoval po svém vojvodovi.
Praotec Čech byl poprvé zmíněn v latinsky psané Kosmově kronice, která vznikla v první polovině dvanáctého století. Tehdy byl nazván Boemus. Jméno Čech se objevilo až ve veršované česky psané Dalimilově kronice z roku 1325 a poprvé je zmíněn i legendární výstup na horu Říp. Důvodem odchodu z pravlasti Slovanů, která se údajně nacházela někde na řece Visle, byla vražda, jíž se měl dopustit právě vladyka Čech. V pozdějším příběhu zpracovaném kronikářem Václavem Hájkem už zmínka o násilném činu chybí a legenda je popsaná mnohem barvitěji a s mnoha dalšími podrobnostmi. Hájek dokonce uvedl přesný rok příchodu Čecha do země, kterým měl být letopočet 644. To ale historikové označili za čirý výmysl.
Legendu o příchodu Čechů literárně ztvárnil spisovatel Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých.