DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
NOVÝ ZÉLAND Stručná historie; komparace bankovek 5£ & 5$ (1981–2015)
Zákonným platidlem ostrovního státu Nový Zéland je novozélandský dolar.
ISO 4217 novozélandského dolaru kód je NZD. Jedna setina (1/100) dolaru se nazývá cent. Nejčastěji symbolem NZD je $, případně NZ$ pro odlišení od jiných národních měn, používajících dolar.
NZ$ byl na území Nového Zélandu zaveden v roce 1967, kdy nahradil novozélandskou libru (NZ£). Poslední emisí librových bankovek byla ND (1940–1967) Captain Cook Pound Issue, kdežto první dolarovou emisí byla v roce 1967 nedatovaná ND (1967–1981) Elizabeth II Dollar Issue. Novozélandská libra byla zavedena v roce 1907 (PS157–PS372 (bankovka 5 NZ£ PS363a–b; 1905) v souvislosti se vznikem dominia (=označení samostatných států členů britského Společenství národů) a byla v paritě s librou britskou. Dělila se tudíž klasicky na 20 šilinků a 240 pencí. Emitentem bankovek od roku 1934 je Reserve Bank of New Zealand. Od roku 1923 do roku 1932 emitentů bylo více, ale nejčastěji používanou institucí byla Union Bank of Australia Ltd.–Wellington Branch. Tato banka byla ale také emitentem některých bankovek podstatně dříve před rokem 1923. Do roku 1923 hlavním emitentem bankovek byla National Bank of New Zealand Ltd.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
Německá platidla po 2. sv. válce (6) Euro
Německá marka, symbol síly a prosperity německého hospodářství, se po téměř 53 letech ocitla na seznamu zaniklých národních měn, které byly k 1. 1. 2002 nahrazeny společnou evropskou měnou EURO.
V této šesté části se na problematiku EURA opět podíváme především z německého pohledu a detailní popis přenecháme do samostatných příspěvků.
Po druhé světové válce bylo hospodářství evropských zemí silně zasaženo. Na celém kontinentu se projevoval nedostatek spotřebního zboží i potravin což už ve válečných letech vedlo k zavedení přídělového (lístkového) systému. Vyskytovaly se i případy opětovného vydávání nouzových platidel, ostatně jak tomu bylo i za první světové války i když nutno podotknout, že zdaleka ne v tak velkém rozsahu. V mnohých zemích byly tak vlády přinuceny k nejrůznějším měnovým opatřením. Snaha vyhnout se dalšímu konfliktu vedla státy k hledání optimálního uspořádání, které postupem času přerostlo v proces evropské integrace. Proces postupného sjednocování a integraci po mnoha letech a peripetiích vyvrcholil podepsáním Maastrichtské smlouvy v únoru 1992. Ta sestává ze tří pilířů. Prvním pilířem je stávající Evropské společenství, druhým nově založená Společná zahraniční a bezpečnostní politika a třetím pilířem je spolupráce v oblasti práva a vnitřních věcí. Na jejím základě bylo rovněž dohodnuto, že se společnou měnovou jednotkou členských zemí Evropské měnové unie (EMU) stává euro. Do EMU vstoupily všechny členské země EU kromě Velké Británie, Dánska a Švédska. Maastrichtská smlouva obsahuje podrobný časový plán postupu k měnové unii a popisuje rozdělení do tří etap.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013