Korunovace Vratislava II českým králem - stříbro b.k.

Vratislav II. (po roce 1031 – 14. ledna 1092) – první český král. Druhorozený syn přemyslovského knížete Břetislava. Do historie se zapsal jako schopný politik i válečník. Po smrti Břetislava převzal vládu nad českým státem jeho prvorozený syn Spytihněv II. Ten se k mladším sourozencům příliš bratrsky nechoval, brzy je zbavil odkázaného majetku a ze země vyhnal dokonce vlastní matku. Před krutým bratrem se v Uhrách ukrýval i druhorozený Vratislav. Když Spytihněv po šesti letech zemřel, mohl se konečně vrátit a 28. ledna 1061 usednout na knížecí stolec. Vratislav bratrům Konrádovi a Otovi navrátil moravská panství a z nejmladšího Jaromíra plánoval udělat pražského biskupa. K tomu se ale temperamentní mladík příliš nehodil a sám se kněžskému úřadu zpočátku bránil. Vratislav, vědom si Jaromírovy komplikované povahy, raději oslabil jeho moc tím, že založil další biskupství v Olomouci.

Vratislav se ukázal jako velmi schopný vládce, ale i budovatel. Na Vyšehradě nechal například postavit novou knížecí rezidenci a z období jeho vlády pochází i románská bazilika, která stála v místech dnešní katedrály svatého Víta.

Politicky a vojensky podporoval římskoněmeckého císaře Jindřicha IV. v jeho sporu s papežem. Za to se Jindřich Vratislavovi odvděčil udělením titulu českého krále: korunovace se konala 15. června 1085.

Stejné pocty se dostalo i Vratislavově manželce Svatavě. Koruna se nicméně vztahovala pouze k osobě krále a jeho choti a nebyla dědičná. Čechy nadále zůstaly knížectvím. Díky kronikáři Kosmovi a jeho Kronice české, si i po staletích můžeme představit, jaká atmosféra při korunovaci tenkrát panovala. "Mezitím Egilbert, arcibiskup trevírský, jsa poslušen císařova rozkazu, přijel do hlavního sídla Prahy a dne 15. června při slavné mši svaté pomazal Vratislava, oděného královskými znaky, na krále a vložil korunu na hlavu jeho i na hlavu jeho manželky Svatavy, oblečené v královské roucho. Přitom duchovní a všichni dvořané třikrát volali: Vratislavu, králi českému i polskému, vznešenému a mírumilovnému, od Boha korunovanému, život, zdraví a vítězství!"

Vratislav měl celkem devět dětí se třemi manželkami. Čtyři jeho synové, Břetislav II., Bořivoj II., Vladislav I. a Soběslav I., usedli na český knížecí stolec. Druhým českým králem se ale stal až Vratislavův vnuk Vladislav II.

Vyšehradský codex. Kodex vyšehradský (či Korunovační evangelistář) je luxusní, bohatě iluminovaný románský evangelistář, který pravděpodobně vznikl v době korunovace Vratislava II. na prvního českého krále a byl mu během této události dne 15. června 1085 snad i předán. Jedná se o kodex o rozměrech 415 × 340 mm, který obsahuje 108 pergamenových listů. Na 26 stranách jsou vyobrazeni evangelisté, rodina Kristova, čtyři předobrazy ze Starého zákona a další výjevy. Cena kodexu se odhaduje na 1 miliardu korun.

O tom, kde kodex vznikl a kdo byl jeho dárcem, panuje mezi odborníky diskuze, většinou se ale shodují, že byl vyroben v prostředí blízkém bavorské klášterní škole, resp. řezenské výtvarné tradici. Předpokládá se, že vzhledem k této skutečnosti mohl být dárcem některý z domácích benediktinských klášterů, které s bavorskými kláštery udržovaly styky. Vzhledem k tomu, že po korunovaci byly obdarovány kláštery v Ostrově (získal ornáty) a v Břevnově (získal celu v Opatovicích), lze jako o dárcích nejpravděpodobněji uvažovat o těchto dvou klášterech.

Kodex byl do 17. století uchováván v metropolitní knihovně sv. Víta. Asi v roce 1619 byl odvezen do Dlouhé Vsi, aby byl uchráněn před kalvíny. Poté (okolo roku 1728) přešel do držení knihovny pražského Arcibiskupského semináře. Od druhé poloviny 18. století je uložen v Klementinu. Během druhé světové války byl uložen na Karlštejně.[3] Nyní se nachází v Národní knihovně v Praze pod signaturou XIV A 13.

Kodex byl vystavován koncem 50. let 20. století v Paříži. A v Klementinu v listopadu 1969 v rámci výstavy Z dějin české literatury.[1] Zatím naposledy byl vystaven od 31. ledna do 1. února 2015 v Zrcadlové kapli pražského Klementina.