Česká družina Medaile věnovaná našim hrdinům
Dobrovolnická jednotka Česká družina se stala základem slavných československých legií v Rusku.
Její existenci připomíná nová pamětní medaile, kterou ve stříbrném i zlatém provedení začala razit Pražská mincovna. Titul je součástí nového cyklu věnovaného významným osobnostem a událostem české vojenské tradice.
O působení československých legií v Rusku v době první světové války a krátce po ní, panuje ve veřejnosti poměrně silné povědomí. Méně známé jsou však začátky této bezesporu významné vojenské síly na východní frontě.
Všechno začalo 9. srpna 1914, kdy se zástupci československých krajanských spolků sešli v Kyjevě a otevřeně vystoupili proti rakousko-uherské monarchii. Mocnářství v té době už bylo ve válečném konfliktu s Ruskem a žádalo loajalitu svých občanů v zahraničí. Místo vyjádření
poslušnosti, podali krajané návrh na vytvoření české vojenské jednotky, jako součásti carské armády. Ruské ministerstvo války nabídku projednalo, 12. srpna schválilo a už o šest dní později vyšel rozkaz na zformování české družiny (družina odpovídala síle praporu). Současně se zástupci československého výboru v Moskvě dočkali přijetí u cara Mikuláše II. V září se pak uskutečnila druhá audience a krajané na ni cara informovali o zajímavé myšlence budoucího samostatného československého království.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
Jak se dělá mincovna (7) Jak se sestavuje tým
Číslo sedm mám rád a považuji ho vedle třináctky, za svoje šťastné číslo. Není náhodou, že jsem si sedmičku rezervoval pro nejtěžší kapitolu svých vzpomínek.
V úvodní části jsem zdůrazňoval, jak je pro úspěch každého podnikatelského záměru důležité vybrat správné lidi. Dosud se mé vyprávění neslo v jakési neutrální až neosobní formě a jednotlivé figury, respektive hráči byli pouze doplňkem příslušných pasáží. Situace se právě obrátila. Persony získávají tu nejdůležitější váhu a jsou to lidé, z nichž ještě mnoho pracuje v různých funkcích, ale bohužel jsou i takoví, kteří s námi naše pozemské snažení už nesdílejí. Nechci a nebudu nikoho hodnotit. Soustředím se jen na popis, jak jsem ty lidi vnímal.
Ve svých manažerských pozicích jsem byl pravidelně kritizován svými nadřízenými, nebo lidmi z personálního útvaru, že jsem povinné pravidelné hodnocení podřízených pracovníků v různých listinných podobách neprovedl, nebo ho provedl opožděně. Měli pravdu. Nedělal jsem
to rád, a už vůbec nerad jsem svá hodnocení přímo s lidmi projednával. Nechtěl jsem je zraňovat svými výtkami, a chválit jsem neměl vždy důvod. Navíc zastávám teorii, že povahu
člověka nezměním, je třeba využívat jeho dobré vlastnosti a ty špatné jenom tlumit. Negativní motivace nevede k cíli, jen lidi stresuje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013.
