Těžaři hledají další naleziště zlata
Největší zájem mají firmy o střední Slovensko. Blízko Kremnice, kde se zlato po staletí těžilo, je prokázané ložisko s přibližně 30 tunami zlata.
Slovenská naleziště zlata stále přitahují zájem těžařských firem. Vzácný kov se sice na Slovensku těží pouze v Hodruši u Banské Štiavnice, prospektoři však na začátku léta hledali zlato až na 35 průzkumných územích. Vyplývá to z informací ministerstva životního prostředí. Zájem o nová naleziště podpořil růst ceny zlata. Ta se letos vyšplhala až na rekordní maximum 1031 dolarů za troyskou unci (asi 31 gramů).
Společnost Kremnica Gold, která by chtěla ložisko vytěžit, však zatím nemá souhlas města. Podle jednatele firmy Borise Bartalského se však podnik neupíná pouze k těžbě v Kremnici, ale hledá zlato také v dalších dvou lokalitách. "Skutečný potenciál je na jižní straně obce Vyhne," řekl Bartalský.
Nadějné jsou rovněž geologické průzkumy kyperské společnosti Emed Mining u obce Slatinské Lazy v okrese Detva. Firma v létě na svých internetových stránkách informovala, že její geologové při zkušebních vrtech narazili na zlatonosnou žílu s obsahem více než gram zlata na tunu.
Jedinou společností, která v současnosti zlato na Slovensku těží, je Slovenská banská v Hodruši-Hámroch u Banské Štiavnice. Ačkoli se firma nachází v útlumovém režimu, získala v loňském roce z podzemí téměř 90 kilogramů zlata. Přibližně stejné množství hodlá při průzkumných aktivitách a dotěžbě starých nalezišť získat i letos.
Podle odborníků jsou největší šance na objevení nového naleziště právě v lokalitách středního Slovenska, kde se zlato již v minulosti těžilo. Menší nálezy zlata lze ale v budoucnosti očekávat například také v pohoří Slánské vrchy na východě země.
Převážná část společností, které v současnosti na Slovensku hledají zlato, má zahraniční majitele. Kromě firmy Kremnica Gold, která je dceřiným podnikem kanadské Tournigan Energy, mají zaregistrovány průzkumná území například společnosti G.B.E. a Bellmin ovládané britskou skupinou Anglo-Slovak Minerals. Ty hledají zlato zejména na východě Slovenska, ale rovněž v Turčeku nedaleko Kremnice a u Handlové.
Samosprávy se často plánům na otevírání nových povrchových dolů na těžbu nerostů brání. Naleziště se nejčastěji nachází v horských oblastech, které by obce chtěly využívat zejména pro rozvoj turistického ruchu, od, kterého očekávají peníze do obecních pokladen. Firmy podle zákona nemohou s těžbou začít, pokud s ní příslušné obce nesouhlasí.
VZÁCNÝ PENÍZ ke korunovaci Maximiliana II. na českého krále
Král Ferdinand I. stanovil v závěti z 25. února 1554 rozdělení svých zemí mezi své tři syny.
Maximilian jako prvorozený dostal do držení podunajské Rakousko tj. Dolní a Horní Rakousy, království české a uherské. Kromě toho byl určen jako nástupce římské císařské koruny. Prostřední Ferdinand získal Tyroly a nejmladšímu Karlovi připadla vnitrorakouská hrabství Korutany, Štýrsko a Kraňsko. Tím se v rakouské linii habsburského rodu vytvořily tři větve – rakouská, tyrolská a štýrská.
Maximilian se narodil 1. srpna 1527 ve Vídni jako syn rakouského arcivévody, českého krále Ferdinanda (pozdější císař Ferdinand I.)1 a jeho manželky Anny Jagellonské.2 Mládí strávil v tyrolském Innsbrucku, kde také studoval. Dostalo se mu důkladného vzdělání. Mezi jeho učiteli byli významní humanisté, jako například Caspar Ursinus Velius a Georg Tannstetter. Podobně jako jiní členové panovnické rodiny i Maximilian se učil celé řadě jazyků. Vedle němčiny to byla francouzština, španělština, italština, čeština, maďarština a latina. K jeho učitelům krátce patřil i Wolfgang Schiefer (tajný luterán, a proto byl brzy propuštěn), který Maximilianovi údajně jako první přiblížil myšlenky protestantismu. Sympatie k této konfesi3 tak utvářely charakter mladého arcivévody. Poměrně brzy, již v roce 1543, vstoupil do kontaktu s protestantským kurfiřtem Augustem Saským, což habsburský dům dost nelibě nesl. Měl být proto co nejdříve izolován od protestantského vlivu, a tak když mu bylo
sedmnáct let, vzal ho sebou jeho strýc Karel V. do Španělska a v roce 1548 ho oženil se svou dcerou Marií, infantkou španělskou.4 Sňatek měl jednak upevnit svazek mezi španělskou a rakouskou linií rodu, jednak byl zamýšlen i jako pokus o převýchovu a přivedení arcivévody na katolickou víru. Ale ani pobyt na španělském dvoře Karla V. jeho katolicismus příliš neposílil.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
