Kolonie, kolonie a zase kolonie… (1) Francie
Rozpínavost evropských států patřila od středověku vždy mezi výsady mocností mající přístup k moři.
Mezi tyto velmoci se řadí také Francie, která v první polovině 17. století kolonizovala severní Ameriku z hlediska obchodního, nežli z pohledu strategického. Ve své době to neměli kolonizátoři nikterak jednoduché, protože naráželi na neustávající odpor již dříve usídlených Portugalců a Španělů.
Založením Port Royal a posléze po třech letech také města Quebec, dali podnět k založení kolonie s názvem Nová Francie, která se nacházela u břehu řeky Sv. Vavřince. Založením města Lousiany expandovali kolonisté ve prospěch krále více na západ. Po prohrané tkzvané sedmileté válce s Anglií však Francie o tuto kolonii přišla. V této době se také rozhodla
kolonizovat menší karibské oblasti, které se staly díky africkým otrokům výnosnými. Rokem 1604 se píše počátek kolonizace Francouzské Guyany, která zůstala kolonií do dnešních dob, proto se na tomto území platí evropskou měnou eurem. Francie se také kolonizačně rozvíjela na africkém kontinentu, kde získala značná území, o které postupem času opět přišla. Jednou z mnoha kolonií bych zmínil pohledem na bankovku stát na tomto černém kontinentě zvaný Francouzská Západní Afrika. Tato federace byla původně založena v roce 1895 jako unie Francouzského Súdánu, Pobřeží Slonoviny, Senegalu a Francouzské Guiney. Postupem času se tato federace rozrostla o sousední teritoria Dahomey a Mauretánie.
Po první světové válce bylo odebráno společenstvím národů Německu Francouzské Togo, které se připojilo k Dahomey, ale zachovalo si svou vlastní samosprávu. V průběhu svého trvání Francouzské Západní Afriky docházelo k mnoha reorganizacím, ale centrálně za chod unie odpovídal Dakarský generální guvernér přímo Ministerstvu pro kolonie v Paříži, naproti tomu jednotlivé složky této unie se zodpovídaly pouze Dakarskému gubernátu. V září 1958 proběhlo referendum o budoucnosti tohoto francouzského společenství. Jednotlivé země si zvolili možnost vzniku autonomních republik v rámci společenství, které však nemělo dlouhého trvání.
Jako jediná si v tu chvíli zvolila cestu úplné nezávislosti Guiney.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
World Money Fair 2013 Největší peněžní veletrh – Berlín
Kolem patnácti tisíc návštěvníků a více než 320 vystavovatelů se zúčasntnilo 42. World Money Fair 2013, který se konal v berlínském hotelu Estrel.
Sběratelé, kteří vážili cestu i z Čech, by vám určitě potvrdili, že bylo na co se dívat. Pro ty ostatní přinášíme malou ukázku. Celý veletrh se totiž na čtyřech stránkách pojmout nedá.
Možná si z obrázků představujete, že World Money Fair je jen zvětšenou obdobou našeho Sběratele. Ale zdání klame. Kromě toho, že v ýstavní prostor je obrovský a věnovaný jen penězům (a medailím), není určen jen pro sběratele, ale také pro samotné v ýrobce všeho
druhu. Prezentují se zde f irmy produkující prázdné střížky, výrobci obráběcích strojů, lisů, ale samozřejmě i obchodníci, kteří mění celé části v obrovskou sběratelskou burzu.
Jako každý rok, měl i letošní berlínský veletrh svého čestného hosta, kterým byla Pařížská mincovna. Organizátoři veletrhu to návštšvníkům dávali důrazně najevo na každém kroku. Barvy francouzské trikolóry nesly jak veškeré plakáty, tak i katalogy veletrhu, ale i prostírání na snídaňovém stole hotelu Estrel. Stánek Pařížské mincovny byl v neustálém obležení. Návštěvníky ale víc zajímal nákup novinek, a tak bylo možné si v klidu prohlížet raritu, která byla vystavena u okraje stánku – první 20frank z Pařížské mincovny.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013.
