Ze světa kovových známek (14) Školské známky a žetony
Převážně kovové známky, jež byly v minulosti užívány žáky škol nebo byly vydány školami či podpůrnými školskými dobročinnými spolky, možno rozdělit dle funkce na čtyři kategorie.
Známky, které zprostředkovávaly žákům potravinovou pomoc, ražby vydané jako učební pomůcky, školní pracovní známky a ostatní ražby.
Snaha zajistit žákům z chudých rodin alespoň jedno teplé jídlo denně, a to zejména v dobách přechodného nedostatku potravin za války či době po ní následující, vedla již ve druhé polovině XIX. století k zakládání podpůrných školských organizací. Některé školy nebo svépomocné spolky organizovaly výdej polévek a dalších jídel prostřednictvím kovových známek. Patrně nejstarším a zároveň i neznámějším zástupcem této kategorie je známka mladoboleslavského Spolku pro podporu studujících založeného 13. března 1868 (obr. 1). Podpora byla poskytována studentům gymnasia a řemeslnické školy, od roku 1876 také žákům měšťanské školy, později i mladoboleslavské reálky. Podmínkou získání podpory byl dobrý prospěch a vzorné chování. Obědy byly studentům poskytovány od roku 1871, není ale známo, zda k evidenci byly užívané již v té době známky s nominální hodnotou studentský oběd. Podobné známky vydal Podpůrný gymnasijní spolek ve Vrchlabí (obr. 2), Státní reálné gymnasium v Náchodě (obr. 3), České gymnasium v Plzni (obr. 4), charitativní charakter měla dozajista i známka na polévku obecné školy v Bynově na Děčínsku (obr. 5). Bezplatné teplé jídlo poskytoval studentům a žákům v Plzni Spolek pro stravování chudé školní mládeže, od roku 1891 součást Spolku obecná kuchyně v Plzni. Půl litru polévky a chléb byly potřebným žákům vydávány za lístky, které vybraní žáci obdrželi od třídního učitele1. Českým sběratelům dobře známé kovové známky Obecné kuchyně v Plzni se prodávaly výhradně dospělým strávníkům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
Historická mince jako inspirace Medailéři a pražský groš
Oběžné mince a medaile měly vždy leccos společného, přinejmenším výtvarnou formu a autora.
Ve starých mincovnách uměli řezači želez udělat podle objednávky stejně dobře razidlo pro minci i pro medaili. Kupodivu ani dnes se tahle souvislost úplně neztratila. V seznamech realizací mnoha soudobých medailérů najdeme vedle sebe medaile i mince. V osobě jejich autora však můžeme pozorovat ještě jednu, méně obvyklou vazbu.
Zvláštní případ propojení mince a medaile nastane ve chvíli, kdy si umělec vypůjčí starý mincovní obraz pro svou aktuální práci. Není přitom důležité, jestli právě pracuje na medaili nebo pamětní minci, protože ta má, navzdory nominálu, blíž k medaili než k oběžné minci. Zápůjček tohoto druhu bývá kupodivu dost. Bude to tím, že reliéfy dobových mincí nesou ve svých pregnantních kompozicích množství informací vyjádřených úspornými a přitom účinnými výtvarnými prostředky. Využití se tedy přímo nabízí. V mincovních reliéfech jsou asi nejvýraznější figurální motivy, zejména hlavy, poprsí nebo celé figury. Dále mince disponují například motivy heraldickými, reliéfy staveb a jejich souborů, také mnoha věcnými náměty a jejich skladbami. To vše, kromě již zmíněného nominálu, doplňuje ornament, dobové písmo a někdy, zejména v pozdějších dobách, i letopočet..
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013
