21. srpen 1968 – Den invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Důvodem bylo potlačení demokratizačního procesu, který se do historie zapsal pod názvem Pražské jaro.

Vpádu se zúčastnily armádní jednotky Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. V pohotovosti byly také bojové oddíly Německé demokratické republiky, těm ale sovětské velení vstup na území Československa nepovolilo, aby nedošlo k reminiscenci s obsazením Československa v roce 1938 Německem. Přesto hranice překročil menší počet východoněmeckých průzkumníků, ti byli ale brzy staženi.

Razantní krok Moskvy vzbudil vlnu protestů a solidarity s obyvateli Československa v celém demokratickém světě. A jednotné nebyly ani státy bývalého socialistického bloku: účast na invazi otevřeně odmítly Rumunsko a Albánie (to pak z Varšavské smlouvy vystoupilo). Proti vpádu vojsk se otevřeně postavila i Jugoslávie.

Invaze začala v noci z 20. na 21. srpna. Po obsazení letišť začala přistávat transportní letadla, hranice překročily kolony automobilů a obrněné techniky. V první vlně vstoupilo do Československa na sto tisíc mužů a více než dva tisíce tanků. Celkový počet nasazených vojáků se odhaduje na více než půl milionu, tanků dorazilo přes šest tisíc.

22. srpna 1968 se sešel mimořádný sjezd KSČ (takzvaný Vysočanský sjezd), který invazi odsoudil. Nové vedení KSČ, loajální Sovětskému svazu, však později závěry Vysočanského sjezdu odmítlo a přistoupilo na podmínky moskevského vedení. Potlačení reformního Pražského jaro předznamenalo konec reforem a nástup období známého jako normalizace.