Lenka Nebeská Mistři české numizmatiky
Medailérství se stalo její životní vášní a práci na nízkém reliéfu považuje především za zábavu.
Mladá česká umělkyně Lenka Nebeská na sebe výrazněji upozornila před dvěma lety, když uspěla v soutěži o návrh medaile k výročí režiséra Karla Zemana. Medailérský obor, který vystudovala v Jablonci nad Nisou, ji však zatím neuživí. Také proto se věnuje restaurování kachlových kamen nebo třeba výuce v kroužcích výtvarné výchovy. Pražská rodačka Lenka Nebeská je nejmladší členkou Asociace umělců medailérů.
Vystudovala jste medailérství, původně jste se ale zajímala o keramiku. Co vás přivedlo
k nízkému reliéfu?
Keramika byla trochu taková nouze, chtěla jsem se věnovat sochařství, ale Praha střední školu s podobným zaměřením nenabízela. Keramiku jsem se učila v jedné převážně hrnčířské
firmě na Kampě, kde jsem se od ostatních lišila svou neustálou touhou po tvorbě plastik a hlavně reliéfů. Nakonec mi bylo dovoleno ukončit závěrečnou zkoušku domovním znamením,
o které jsem se v té době dost zajímala.
To, že v Jablonci existuje medailérská škola, jsem popravdě vůbec netušila. Až po maturitě mi přišel dopis, jestli bych se nechtěla zúčastnit talentov ých zkoušek, takže s oblibou říkám, že medaili jsem si nezvolila já, protože medaile si zvolila mně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
Heraldika na mincícha medailích (7)
Baroko – dynamické, komplikované, reprezentativní
Pozdně renesanční erby jsou proti předchozím složitější, jak svým heraldickým scénářem, tak výtvarnou formou. Nový sloh, baroko, měl ale ještě prohloubit a dovršit vývoj v tomto směru. Na sdělnost heraldiky tedy čekala zatěžkávací zkouška. Zároveň se stupňovala expresivita barokních erbů, jak v plasticitě, tak v liniích.
Na rozlehlém staveništi paláce, kterému padla za oběť řada malostranských domů, se v létě roku 1624 radili dva muži. Zedníci a políři je opatrně obcházeli. Dobře věděli, že jednomu z nich, Albrechtu z Valdštejna, není radno zkřížit cestu. Ten se ale zcela věnoval svému společníkovi, což byl f lorentský architekt Giovanni Battista Pieroni. Vévoda se k němu choval s neobv yklým respektem, nikoli však bez důvodu. Ital mu přinášel stavební novinky ze své vlasti a Valdštejn toužil, aby jeho sídlo bylo působivé po všech stránkách. Dnes už víme, že jejich spolupráce byla plodná. Sala terrena v palácové zahradě je toho dokladem a Valdštejnský palác je jednou ze staveb stojících na samém počátku barokního slohu v naší zemi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2015.