Broučci (1876) - první česká původní autorská pohádka pro děti od Jana Karafiáta. Díky recenzi Gustava Gamy Jaroše v časopise Čas byla první edice rychle vyprodána a v roce 1894 přišla reedice. Dílo je oceňováno pro básnický sloh a ve své době novátorský přístup ke světu dítěte.
Kniha pojednává o rodině svatojánským broučků – mamince, tatínkovi a Broučkovi, který byl ale neposlušný – neposlouchal, co mu maminka, tatínek a Janinka říkají. Své neposlušnosti se nezbavil ani v dospělosti, i když na ni mnohokrát doplatil.
Karafiátova kniha s ilustracemi Jiřího Trnky inspirovala už celou řadu adaptací a stále patří do zlatého fondu české dětské literatury. Byla vydána v mnoha překladech. Německy jako Die Käferchen, Lužickosrbsky jako Brunčki, polsky jako Świetliki, anglicky jako Fireflies. Ruský překlad z roku 1947 nakonec nebyl vydán, neboť byl ministerstvem školství SSSR cenzurován od náboženských souvislostí.
Broučci vycházeli na zvukových nosičích (především na gramofonových deskách) načtených Karlem Högerem. Byli nastudováni i jako rozhlasová a divadelní hra. Na motivy Karafiátových Broučků napsal Václav Trojan dětskou operu a Otmar Mácha v roce 1992 balet o dvou dějstvích. Velmi populární se stala "modlitba broučků" Ó náš milý Bože:
Ó, náš milý Bože,
Povstali jsme z lože
A pěkně Tě prosíme,
Dej ať se Tě bojíme,
Bojíme a posloucháme
A přitom Tě rádi máme.
Broučci posloužili jako předloha několika animovaných filmů. Naposled vznikl na motivy knihy Jana Karafiáta dvanáctidílný animovaný loutkový seriál v koprodukci Studia Jiřího Trnky, Comité Francais de Rádio Télévision, britské Jerusalem Productions a společnosti Imago. Výtvarníkem tohoto zpracování je Jitka Walterová. Podle jejích návrhů vzniklo na sedmdesát loutek a zrodil se i celý kouzelně podmanivý pohádkový svět, ve kterém tyto loutky ožívají.
Jan Karafiát (4. ledna 1846 v Jimramově — 31. ledna 1929 v Praze) byl český reformovaný, po roce 1918 českobratrský evangelický farář. Patřil k neformálnímu hnutí, jehož ideálem byla krásná církev Kristova. Rodina Jana Karafiáta sice patřila k zámožnějším v Jimramově, jeho dětství bylo přesto velmi skromné. Otec František Karafiát se oženil s vdovou se čtyřmi dětmi. Společně pak měli dalších šest (takže jich bylo přesně tolik, co malých broučků). Z nich byl Jan nejstarším.
Působil jako nezávislý misionář a vydavatel časopisu Reformované listy. V roce 1875 se stává farářem v tehdejší valašské Hrubé Lhotě (nyní Velká Lhota). Po dvaceti letech na Velké Lhotě odešel do Prahy, kde se věnoval práci na revizi Bible kralické a vypomáhal v pražských sborech.
Karafiát byl jedním z předních učenců v české církve reformované, odborník v bohosloví, zvláště pak v biblické lingvistice. Své spisy v Praze vydával anonymně. Je autorem a vydavatelem následujících děl: Mistr Jan Hus, povahopis našeho reformátora (1872, 2. vyd. 1893); Kamarádi, povídka ze života pro život (1873, 2. vyd. 1894); Broučci, povídka pro malé i veliké děti (1876, 2. vyd. 1895); Reformovaný zpěvník obsahující 150 žalmů a 52 vybraných písní (1876); Rozbor Kralického Nového zákona co do řeči i překladu; s historií našeho biblického textu (1878), Kritické vydání Bible kralické z roku 1613 (1887), Šestnáctero pražských kázání (1905), Text kralický z roku 1613 podle původních textů opravený (1915).
