Karel IV. římský císař - 1 kg Ag Proof-like
Karel IV. ( 14 . 5 . 1316 – 29 . 11 . 1378 ) – český a německý král, císař římský z dynastie Lucemburků. Též král lombardský, burgundský a římský. Nejvýznamnější český středověký panovník, jenž byl obrovským přínosem pro českou kulturu, umění i hospodářství.
Karel IV., pokřtěný jménem Václav, se narodil v Praze jako nejstarší syn krále Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.
Jako sedmiletý byl Václav poslán na výchovu k francouzskému královskému dvoru, kde získal všestranné vzdělání. Hovořil německy, francouzsky, italsky, latinsky a po návratu domů se znovu naučil i česky. Ještě v roce svého příjezdu do Paříže byl biřmován a přijal jméno Karel. Zároveň se oženil s tehdy stejně starou Blankou z Valois (křtěná Markéta). Přesto, že sňatek byl dán politicky, manželé si k sobě později vytvořili vřelý vztah a sama Blanka byla po příjezdu do Čech mezi obyvateli velmi oblíbená. V Paříži byl Karel vychováván až do roku 1330. Zkušenosti Karel v letech 1331 až 1333 sbíral v politicky rozbouřené severoitalské signorii, kde jako generální místodržitel zastupoval svého otce. Tam se také poprvé setkal se svým mladším bratrem Janem Jindřichem, jehož si velmi oblíbil. V severní Itálii vybojoval úspěšnou bitvu u pevnosti San Felice, za což byl pasován na rytíře. Ani Karlova odvaha však nezabránila debaklu lucemburské mise. Jeho vojska byla po zradě spojenců v bitvě u Ferrary poražena. Přesto po budoucím českém králi zůstala v Itálii památka: hrad Monte Carlo, který nechal za svého působení založit.
Do Čech Karel dorazil na podzim roku 1333, aby zastupoval nepřítomného otce Jana Lucemburského. Ten ho roku 1334 dosadil do úřadu moravského markraběte. Karel začal platit otcovy dluhy a vykupoval zastavený králův majetek. Karlovi se tak v krátké době podařilo vyplatit a navrátit téměř dvě desítky hradů, mezi nimi brněnský, znojemský, olomoucký, Křivoklát, Týřov, Zbiroh, Telč a další. V roce 1334 povýšil papež Klement VI. pražské biskupství na arcibiskupství a 21. listopadu pak byla zahájena stavba metropolitní katedrály svatého Víta. Jako bývalý Karlův učitel, podporoval totiž Klement kandidaturu mladého Lucemburka na titul římského panovníka.
Na jeho doporučení byl Karel 11. července 1346 v Rhens na Rýně skutečně králem římským zvolen a 26. listopadu téhož roku se v Bonnu uskutečnila korunovace. Všeobecného uznání se však zatím Karel nedočkal.
Mezitím v bitvě u Kresčaku (26. srpna 1346) padl Jan Lucemburský, Karel se automaticky stal českým králem. Korunován pak byl 2. září 1347 ve svatovítské katedrále. Pro tento akt nechal Karel IV. zhotovit novou svatováclavskou korunu. Arcibiskupem Arnoštem z Pardubic byla do stavu královského zároveň povýšena také králova žena Blanka z Valois.
Už den předtím se panovník odebral na památný Vyšehrad, kde si obul lýkové střevíce a přihlásil se tak ke staré přemyslovské tradici.
Karel IV. z Prahy vytvořil kulturní a společenské centrum a pozvedl ji na úroveň nejvyspělejších evropských měst. Nadační listinou Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 přispěl k zahájení činnosti věhlasné univerzity, později pojmenované jeho jménem. (Zakládající listinu pro pražskou univerzitu vydal už rok předtím papež Klement VI.) .
8. března 1348 Karel IV. založil Nové Město pražské, nechal vystavět hradební Hladovou zeď na Petříně a mnoho dalších staveb, z nichž mnohé byly dokončeny až po jeho smrti. K nejvýznamnějším projektům patří Karlův most (takto začal být nazýván až od roku 1870) nebo hrad Karlštejn, kde byly uloženy říšské korunovační klenoty.
V roce 1355 byl korunován na Lombardského krále a v Římě byl korunován za císaře římského a stal se tak nejmocnějším mužem tehdejší Evropy. Za císařovnu byla pomazána i jeho třetí manželka Anna Svídnická. Ta mu pak v roce 1361 dala následníka, budoucího krále Václava IV.
Karel byl celkem čtyřikrát ženat (Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická a Alžběta (Eliška) Pomořanská) a měl celkem 12 dětí.
Karel byl moudrým a vzdělaným panovníkem, vlastnoručně například sepsal svůj životopis Vita Caroli, v roce 1356 vydal Zlatou bulu, kterou upravil poměry ve Svaté říši římské.
Rozhodně mu však nechyběl ani temperament. Trpěl slabostí pro rytířské turnaje, což mu církevní představitelé často vytýkali. Zřejmě při jednom utajeném klání, si způsobil závažné zranění čelisti a krční páteře. S následky se pak potýkal do konce života.
Necelý měsíc před svou smrtí inicioval vydání mincovního řádu, který měl přinést pořádek do tehdejší ražby pražských grošů a zlepšit jejich kvalitu.
Karel IV. skonal 29. listopadu 1378 na Pražském hradě v důsledku zápalu plic. V pohřební řeči byl poprvé nazván Otcem vlasti. Pohřben je v sarkofágu uprostřed královské krypty v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
