Karl May (25. 2. 1842 – 30. 3. 1912) – německý spisovatel, autor výpravných dobrodružných románů. Podle jeho předlohy byla v šedesátých letech minulého století natočena úspěšná série dobrodružných filmů. Největší popularity se dostalo dílům, v kterých vystupoval náčelník indiánského kmene Apačů Vinnetou, jehož ztvárnil francouzský herec Pierre Brice. V roli jeho pokrevního bratra Old Shatterhanda se objevil Američan Lex Barker.
Karl May se narodil v německém městě Ernstthal v Krušných horách. Početná rodina se potýkala s chudobou a špatná výživa se projevila na Karlově zdraví: v dětství trpěl křivicí, měl problémy se zrakem. Mayův talent se začal rozvíjet po nástupu do školy, kdy se naplno projevil jeho silný zájem o literaturu. Také se učil anglickému, francouzskému a latinskému jazyku a hře na hudební nástroje.
V roce 1861 vystudoval učitelský seminář ve Waldenburgu a nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau. Kvůli sporu s domácím, který ho podezíral, že svádí jeho ženu, musel místo záhy opustit.
Za drobné přestupky se později několikrát dostal do konfliktu se zákonem. Ve svých dvaceti letech byl odsouzen k šesti týdnům vězení, za údajnou krádež hodinek, posléze dokonce ke čtyřem letům nucených prací ve Cvikově. Přesto, že byl podmínečně propuštěn, brzy se opět ocitl za mřížemi: tentokrát v káznici Waldheim. Kritici a různí závistivci jeho prohřešky později často připomínali a někdy je i záměrně zveličovali. Zkraty v Mayově chování byly zřejmě způsobeny psychickou poruchou. Na druhou stranu mu pobyt mezi společenskou spodinou přinesl vynikající možnost studia různých charakterů, kteroužto zkušenost pak využíval při psaní svých románů. Už ve vězení začal sepisovat dobrodružné povídky, které pak posílal časopisům. Své práce pro jistotu podepisoval různými pseudonymy. Necelý rok po propuštění z káznice mu vydavatel Münchmeyer nabídl práci šéfredaktora týdeníku Der Beobachter an der Elbe (Pozorovatel na Labi). Přesto, že titul brzy zanikl, práce redaktora se Mayovi líbila a hodlal v ní pokračovat. Pod křídly vydavatelství založil časopisy Schacht und Hütte (Šachty a hutě) a Deutsches Familienblatt (Německý rodinný list), v němž vyšla jeho povídka Old Firehand. Tam se poprvé objevuje postava apačského náčelníka Vinnetoua. Ještě ve službách Münchmeyera publikoval svůj první román Poslední cesty obou Quitzowů, jehož děj situoval do 15. století. May ovšem produkoval také různé povídky nevalné úrovně, kterými se později raději nechlubil.
Začátkem roku 1877 z nakladatelství odešel a po několika měsících se stal redaktorem v týdeníku Frohe Stunden. Důvodem odchodu byla prý snaha Münchmeyera oženit ho se sestrou své manželky, v níž ovšem mladý spisovatel nenacházel pražádné zalíbení.
Poprvé se ženil o tři roky později s Emmou Linnou Polmerovou. Ženou sice půvabnou, nicméně povahově naprosto rozdílnou. To už za sebou měl román Zajati na moři, jehož část pak začlenil do knihy Old Surehand.
Situace se výrazně změnila poté, kdy přišla nabídka od vydavatele Friedricha Ernsta Fehsenfelda z Freiburgu. Ten se rozhodl Mayovo dílo vydat knižně. Vedle příběhů z Orientu se objevily legendární tituly Vinnetou, Odl Surehand, Old Shatterhand, Poklad na Stříbrném jezeře a další., které se o více než půlstoletí později dočkaly filmového zpracování a staly se doslova kultovní záležitostí. Většina filmů natočených v západoněmecko – jugoslávské koprodukci vznikla na Balkáně.
Současně s autorovou slávou rostlo i jeho peněžní konto. May se zcela ztotožnil s rolemi svých hrdinů a často vystupoval jako skutečný Old Shatterhand nebo orientální dobrodruh Kara ben Nemsí. Do Orientu se přitom poprvé podíval až v roce 1899. Tato patnáct měsíců trvající cesta pro Maye znamenala šok a těžkou konfrontaci představ se skutečností. Od té doby psal výrazně realističtější romány. V roce 1903 se rozvedl a podruhé oženil s Klárou Plöhnovou, která se nastěhovala do jeho vily Shatterhand v Radebeulu u Drážďan (dnes slouží jako muzeum).
Mayova obrovská popularita utrpěla, když odpůrci začali poukazovat na jeho kriminální minulost a zpochybňovali jeho údajné exotické výpravy. Karl May odpověděl žalobami, které sice vyhrál, ale stály ho mnoho sil. V roce 1910 napsal autobiografii Můj život a mé cíle. Zemřel o dva roky později na zástavu srdce. May byl neobyčejně plodný autor: vytvořil šestatřicet románů a desítky povídek. Svoji stopu zanechal i v Čechách, kde v letech 1897 – 1998 napsal dobrodružný román Vánoce.
