Vánoce! Nejkrásnější a nejtajuplnější svátek v roce. Svátek, který nese symboliku zrození nového života, příchod Spasitele.

Lidská pokolení si jej po staletí spojují s obrazem Ježíška ležícího v jesličkách. S obrazem, který dokáže rozechvět i ta nejzatvrzelejší srdce a naladit je na frekvenci míru a lásky. S obrazem, který má sílu nás v myšlenkách přenést do dětství, do období radostného očekávání a hřejivé rodinné pohody.

Svátky vánoční znamenají pro křesťany oslavu narození Ježíše Krista, a jsou vedle Velikonoc a Letnic nejdůležitější událostí církevního kalendáře. Tradice Vánoc je tak silná, že je všeobecně slaví i lidé, kteří křesťanství nevyznávají.

Často si je však mylně spojují hlavně se Štědrým večerem, kdy se rozdávají dárky a rodiny usedají ke společné večeři. 24. prosinec však není přímou součástí Vánoc, ale posledním dnem adventu a původně dnem postním. Řada věřících jej tak dodnes vnímá a první sousto proto přijímá až po západu slunce. Vánoční svátky tedy začínají pětadvacátým prosincem, dnem narození Páně a pokračují následujícím dnem svatého Štěpána. Vánoční období vrcholí a prakticky končí 6. ledna svátkem Zjevení Páně, neboli dnem Tří králů.



Ke svátkům vánočním dnes nedomyslitelně patří zdobení stromku. Tato zvyklost se ale v českých zemích začala objevovat teprve v první polovině 19. století a pochází původně z Německa.

V předkřesťanských dobách se období Vánoc krylo s oslavami zimního slunovratu, který připadá na 21. nebo 22. prosinec, kdy je na severní polokouli nejdelší noc. Po několika dnech zdánlivé stagnace se dny opět začínají prodlužovat. Toto období mělo v dávných civilizacích značný symbolický význam. Například staří Řekové velebili 25. prosinec jako zrození boha slunce Hélia.