Rašínova reforma První československé státovky
V průběhu první světové války došlo k postupnému znehodnocování národních měn, což následně vedlo k růstu inflace.
Díky vysokému zadlužení a nedostatku zboží i surovin se většina zúčastněných zemí na podzim roku 1918 ocitla na pokraji nejen průmyslového, ale i ekonomického vyčerpání.
Hospodářským potížím se nevyhnulo ani Rakousko-Uhersko, které už 4. 8. 1914 přijalo císařské nařízení, kterým se Rakousko-Uherská banka (RUB) zbavila povinnosti krýt papírová platidla nejméně ze dvou pětin zlatem a předkládat veřejnosti týdenní a výroční výkazy o své činnosti1. Díky narůstajícímu nedostatku finančních prostředků přešel stát v polovině roku 1915 k přímým půjčkám u RUB a to formou státních dluhopisů, u kterých setrval až do konce války, kdy jeho celkový dluh vůči centrální bance dosáhl úrovně 39,3 mld. K, přičemž větší část 25 mld. K připadala na vrub průmyslově vyspělejšího Předlitavska. Uvolněná měnová politika měla mimo jiné i za následek, že zatímco v červenci 1914 představoval zlatý poklad2 Rakousko-Uherské banky 1589 mld. K a množství papírových peněz v oběhu 2,129 mld. K, tak koncem války se zlatý poklad snížil na pouhých 342 mil. K, zatímco množství bankovek vzrostlo až na 30,68 mld. K. Zlaté krytí tak během čtyř let pokleslo z původních 74 % na 1,11 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
Svatováclavské dukáty Pražské mincovny
Pojem svatováclavský dukát přežil v obecném povědomí staletí a zapomenutí mu rozhodně nehrozí ani v moderním věku.
Zásluhu na tom má i Pražská mincovna, která razí kolekci pamětních medailonů inspirovaných právě svatováclavskými dukáty. Poslední z nich, desetidukát, měl premiéru na letošním veletrhu Collecta ve Slovinsku.
Zvyk vyobrazovat patrona českých zemí svatého Václava na mincích započal už za vlády přemyslovského knížete Jaromíra ve 12. století a nekončí ani v současnosti.
Tradici prvorepublikových svatováclavských dukátů, které byly obchodními mincemi mladé Československé republiky, připomíná také kolekce pamětních dukátových medailí z Pražské mincovny. Ta obsahuje čtyři dukátové nominály, pro něž předlohy vypracoval přední český výtvarník Vladimír Oppl.
Nejmenší se měl stát českou korunovou mincí
První z řady a zároveň nejmenší je dukát, jehož lícní strana pochází už z roku 1993. Původně byl totiž určen pro českou oběžnou korunovou minci. „Líc zobrazuje profil svatého Václava v přilbici, oproti návrhu z roku 1993 je nově doplněn o dvojité písmeno W," upřesnil autor výtvarného návrhu Vladimír Oppl. Ražba má hmotnost 3,45 gramu.
Stejný motiv nese i lícní strana většího dvoudukátu, který váží necelých sedm gramů.
Vyobrazení svatého Václava s praporcem se svatováclavskou orlicí je zase společné pro další dva dukáty z kolekce. „V pravé ruce má Václav křížek, který nosil na řetízku. Za ním je stylizovaná svatozář spolu s křížem, symbolem křesťanství,“ popsal avers Vladimír Oppl.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
