Národní numismatické centrum Nový výstavní prostor
V pasáži České národní banky na pražských Příkopech provoz Národního numismatického centra. V patře nad prodejnou České mincovny najdete expozici historických mincí a také unikáty z archiv České mincovny.
Na více než třech stech metrech čtverečních připravila Česká mincovna prostory, které mimo prodejny nabízí konferenční sál a expozici historických mincí určenou pro odbornou i širokou veřejnost. Na její přípravě se podí leli přední čeští odborníci z oboru numismatiky,
část v ystavených exponátů pochází i od České numismatické společnosti. Autory stálé části expozice jsou Luboš Polanský a Jiří Militký. „Soubor mincí, který jsme pro Národní numismatické centrum připravili, mapuje více než tisíciletou historii českého mincovnictví. Jde o přehled ražeb od desátého století až do vzniku České republiky a většinu exponátů reprezentují originály,“ vysvětluje Jiři Militký, mimo jiné autor výstavy Pražská mincovna, která se konala v roce 2009 v Muzeu hlavního města Prahy a o níž jsme vás též informovali.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
Jakou barvu má zlato ?
Ryzí zlato má hřejivou, bohatě žlutou barvu.
V slitinách s jinými kovy však může nabývat celé řady odstínů od bílé, přes žlutou až po červenou barvu. Zvláštními postupy však může získat i nečekanou modrou, černou nebo růžovou barvu.
Podobně jako malíř míchá žlutou a modrou barvu aby získal zelenou, lze smícháním různých kovů změnit barvu zlatého šperku. Přidáním mědi získává barva zlata červené tóny, stříbro a některé další kovy ji mění k bílé. Tím se ale snižuje ryzost zlata a mění se i jeho fyzikální vlastnosti.
Červené zlato – červený odstín se získává přidáním mědi. Čím vyšší je obsah mědi, tím nižší je tvrdost slitiny, což někdy bývá na závadu pevnosti zlatnického výrobku.
Zelené zlato – slitina zlata se stříbrem nebo s kadmiem. Odstín zelené je ovlivňován množstvím stříbra ve slitině.
Modré zlato – slitina zlata s ocelí, obyčejně v poměru 18:6. Zvláště v Evropě byl tento odstín zlata oblíben v 19. století, kdy do módy přišly ocelové šperky. Tumbagu – slitina zlata a mědi v poměru 4:1. Vyniká nízkou tavitelností a větší tvrdostí než jiné slitiny zlata a má matný lesk bronzu.
Purpurové zlato – tak se nazývá slitina zlata a hliníku obyčejně v poměru 18:6. Jeho barvu nelze označit jako čistě purpurovou, spíše se podobá bronzu se švestkově modrým nádechem. S purpurovým zlatem se veřejnost seznámila poprvé v roce 1937.
Bílé zlato – je slitina zlata s kovy, které ho intenzivně odbarvují, takže slitina nabývá čistě bílé barvy, je naprosto stálá na vzduchu a dá se vyleštit do vysokého lesku. Nejintenzivněji odbarvuje zlato nikl a paládium. Zřídka se přidává do slitin bílého zlata rhodium, měď a zinek. Bělozlaté slitiny jsou známy od počátku 20. století, nenašly však zpočátku ve zlatnictví oblibu, díky své tvrdosti byly spíše používány v hodinářském průmyslu jako slitiny ložiskové a pružinové. Dalším výzkumem byly získány slitiny vhodné i pro klenotnictví, zvláště jako náhražka platiny k výrobě klenotů. Bílé zlato se rozezná od platiny lučavkou královskou, která na zkušebním kameni vryp bílého zlata okamžitě rozpustí.